Stanoviska ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka jsou přesně tím, co mělo zaznít. Jeho označení ruské agrese jako porušení mezinárodního práva a varování, že zítra může být obětí Kremlu někdo jiný, odpovídá zájmům státu, jenž má s Ruskem nejděsivější zkušenosti.
Jednou věcí ale je okamžitá reakce na události, které se valí jako lavina. A něco jiného dlouhodobý, kritický postoj vlády vůči Putinově násilnickému režimu. Což nebude jednoduché poté, co česká politika v posledních letech jako by někdy Putina přímo povzbuzovala v představách, že dál patříme do sféry ruského vlivu.
Koneckonců, vzpomeňme na někdy až hysterický odpor dnešní vládní ČSSD vůči americkému radaru v Brdech, kdy právě Zaorálek byl jedním z ohnivých řečníků na demonstracích hnutí „Ne základnám.“
Teď se ale z Moskvy stává otevřený nepřítel, a pokud tam nedojde ke změně mocenských poměrů, bude muset být postoj vlády i prezidenta daleko jednoznačnější než dosud. Pryč jsou doby, kdy bylo možné jen tak přihlížet, jak prezident Klaus označuje Brusel za nové mocenské ohrožení, zatímco Rusko nazývá standardní demokracií a vyzdvihuje tamní privatizaci ekonomiky do rukou oligarchů.
Vysoce aktuální otázky se vznášejí i nad současným Hradem, kde dál působí členové strany, která má blízko k ruskému Lukoilu. Ve světle posledních událostí se jeví jako absurdní, že by měl zůstat prezidentovým poradcem pro energetiku místopředseda SPOZ a šéf české pobočky Lukoilu Martin Nejedlý. Nebo že kancléřem dál zůstává bývalý předseda této strany Vratislav Mynář, který dodnes nemá bezpečnostní prověrku.
Právě vnímání bezpečnostních zájmů státu se ve vztahu k Moskvě musí rapidně proměnit. Těžko mohou premiér a ministři dál přehlížet zprávy BIS, upozorňující na snahy Kremlu o vstup do české energetiky, což bývá provázeno, jak se píše v poslední zprávě „s neprůhlednými postupy, souvisejícími s úzkým propojením mezi ruskou státní administrativou a ekonomickými strukturami“.
Do burcujících souvislostí se tak dostávají otázky prohlubování naší energetické závislosti na Rusku, která by mohla gradovat ruským vítězstvím v tendru na dostavbu Temelína.
Když chtěl maďarský komunistický předák Kadár varovat Dubčeka před Brežněvem a okupací Československa, ptal se ho: Opravdu nevíte, s kým máte tu čest?
Dnes jsme svědky, jak Putin při uchvácení Krymu uplatňuje Brežněvovu doktrínu omezené suverenity, jen hájení zájmů socialismu nahradil obranou ruských národních zájmů. A nikdo, včetně naší vlády už nemůže předstírat, že neví, s kým máme tu čest.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
