Ve skutečnosti to ale vypadá, že vyšetřující orgány jen klopotně hledají způsob, jak rozkrýt systém, který podle slov šéfa protimafiánské jednotky Roberta Šachty „jako hydra propojoval vládu, státní správu a justici.“   

Policejní tápání není nic překvapivého. Vždyť sítě, které splétali kmotři, byly spletité a důmyslné. S maskováním toků peněz jim radili nejlepší a nejdražší právníci v zemi, kteří dokonale znali každou trhlinu v zákonech a dobře věděli, kde jsou jejich hranice, které nelze překročit.   

Klasickým příkladem může být vyšetřování kauzy předražených jízdenek pražského dopravního podniku. Právě zde se podařilo odhalit řetězec jednotlivých smluv, podle nichž putovalo 17 haléřů z každé jízdenky od dopravního podniku až na účet Iva Rittiga. Což ovšem, dodejme s jistou dávkou jízlivosti, nebyl objev policie, ale aktivistů z Nadačního fondu proti korupci.   

Zdálo by se, že vysledovaná stopa peněz je přesně tím, co vyšetřovatelé potřebují, aby postavili před soud jednoho z nejvlivnějších podnikatelských bossů, podle jehož not tancovali politici, včetně několika premiérů.  

Podle pondělního deníku Právo ale řada svědků vypovídá ve prospěch Rittiga. Nové vedení dopravního podniku nebo manažeři Státní tiskárny cenin dokladují, že jízdenky vůbec nebyly předražené. A hned se ozývají advokáti s rovnicí „žádná škoda – žádný trest“.   

Zdravý rozum nabádá k jiné rovnici: pokud mohlo 17 haléřů zmizet coby provize pro Rittiga, tak jízdenky musely být předražené. Právě o tu provizi, která se vyšplhala na čtyřicet milionů.   

Jenže zdravý rozum nás zklamal v případě Opencard, v němž figuruje jiné pražské podnikatelské eso – Roman Janoušek. Navzdory veškeré logice byli odsouzeni úředníci magistrátu, a nikoliv politické vedení v čele s exprimátorem Bémem.  

Natož aby došlo na Janouška, který byl v představenstvu dvou firem, do nichž plynul zisk z miliardové operace s kartou Pražana. Kde máme jistotu, že v podobných kolapsech rozumu neutone Rittigova aféra?   

Přitom se rozplývá naděje na zalátání děr a nejasností v zákonech, které političtí podnikatelé tak umně zneužívali. Hnutí ANO ustupuje od podpory povinného zveřejňování smluv, ministryně pro místní rozvoj Jourová chce zrušit protikorupční paragrafy v zákoně o veřejných zakázkách, sociální demokraté torpédují návrh na rozšíření pravomocí NKÚ.  

A tak Rittigovi pokračovatelé už zase mohou doufat: „Ne, hůř nebude.“