Vzápětí se jeho první náměstek Petr Drulák v rozhovoru pro Lidové noviny distancoval od obrany lidských práv, jak ji uskutečňoval Václav Havel. Co ale vedení ministerstva nabízí místo důsledného důrazu na občanská práva, který naší zemi dosud vynášel slušné renomé?
Podle Druláka byla Havlova politika lidských práv příliš agresivní. Nebrala v potaz, že vedení velkých zemí, jako je Čína, vnímá kritiku perzekucí svých vlastních obyvatel jako snahu o ponížení ze strany silného Západu.
Náměstek odsuzuje jakákoliv gesta, jež nemají naději na úspěch. Nemáme prý usilovat o demokratizaci autoritářského režimu. Nýbrž vyčkávat, dokud se sám nebude chtít změnit a nás k tomu nepřizve. A v té chvíli jsme tam, uzavírá Drulák.
V podstatě tím říká, že náš disent byl jedním velkým omylem. A jeho podpora ze strany Západu zbytečným ponižováním komunistického režimu. Místo aby Reagan, Mitterrand, Kohl a další demokraté ponižovali Husáka podporou vězněného Havla, měli trpělivě čekat, až ÚV KSČ dojde k prozření, že se musí vzdát vedoucí úlohy a uspořádat svobodné volby. A přizve k tomu rádce ze Západu.
Drulák v citovaném rozhovoru varuje před „falešnou univerzalitou“ lidských práv a jejich vnucováním jiným zemím. Pak by ale „falešnou univerzalitou“ trpěla i helsinská Všeobecná deklarace lidských práv, která vychází z několika zcela elementárních a každému lidskému tvoru srozumitelných principů lidské svobody a důstojnosti. Což jsou základní lidská práva demokracie, která jinak může mít řadu rozmanitých a velmi odlišných tváří.
Vlastně není vůbec jasné, co vedení ministerstva svým obratem sleduje. Drulák popírá, že to dělají kvůli obchodu, a nemyslí si, že nová cesta přinese nějaké zakázky českým firmám. Pak to ale vypadá, že Zaorálek a jeho nejbližší spolupracovníci bojují jakousi minulou válku, dodatečné zúčtování se zahraniční politikou Václava Havla, pro mnohé socialisty příliš proamerickou. Se zápalem v oku teď snášejí na Havlovu hlavu kritiku, k níž se neodhodlali za jeho života.
Bylo by ale nezodpovědné stavět zahraniční linii státu na snaze vymezit se vůči Václavu Havlovi, s nímž stojí a padá pojetí lidských práv v 90. letech. K čemu se potom sociální demokraté hlásí – k svému exministru Janu Kavanovi, který v Pekingu podepsal česko-řecký plán na řešení kosovského konfliktu, jenž jako by vypadl ze šanonů Kremlu?
Svou kritikou havlovského pojetí lidských práv, o němž mluví jako o „projektu hrstky nevládních organizací, spřátelených intelektuálů a novinářů“, se Petr Drulák přiblížil někomu úplně jinému: Václavu Klausovi a jeho hanspaulské lize roztrpčených. Skvělá společnost, gratulujeme.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
