Za hradním vzdorem ale nehledejme nic podstatnějšího než prohlubující se akademický mindrák hlavy státu. 

Prezidentovo velikášství prostě nesnese zjištění, že narazil na odhodlané a kreativní soupeře v akademických kruzích, v kterých už nikdy nebude přijímán s vážností a úctou.

Čím dál pokleslejší metody hradních denunciací můžeme sledovat zejména v případě historika umění a ředitele Národní galerie Jiřího Fajta. Při odmítání profesury Martina Putny se Zeman alespoň oháněl jeho transparentem.

Fajtovo vetování ale není schopen vysvětlit jinak, než matnými úvahami o sponzoringu, jehož část měla jít na ředitelův plat. Ty se ovšem nikdy nestaly skutečností.

Přitom pravý Zemanův motiv je průhledný jako křišťál. Docent Fajt stejně jako Putna brojil proti Zemanově kandidatuře na Hrad.