A skutečně, svým způsobem nečekané sbližování postojů Budapešti, Bratislavy a Prahy k ruské invazi na Ukrajinu skýtá neutěšený pohled na něco, co jsme si zvykli nazývat visegrádskou čtyřkou. Vlastně se nám před očima rodí jakýsi Visegrád naruby.
Visegrádská čtyřka vznikla jako společná platforma Polska, Maďarska, Česka a Slovenska, která sehrála svou roli zejména při vstupu těchto zemí do NATO a Evropské unie. Ten nebyl, zejména co se týče rozšíření Severoatlantické aliance, zdaleka tak samozřejmý, jak by se teď mohlo zdát.
A právě společný postup těchto čtyř států, zaštítěný Václavem Havlem, Lechem Walesou a Jószefem Antallem, zlomil nedůvěru některých západních státníků k vstřebání zemí, poznamenaných sovětskou nadvládou.
Teď to ale vypadá, jako by se v tom euroatlantickém proudu tři čtvrtiny Visegrádu – tedy Maďarsko, Česká republika a Slovensko – chystaly pootočit kormidlem. A zaujímají neutrálnější, ne-li přímo smířlivější postoje k ruským imperiálním výbojům.
To se neprojevuje pouze společným a evidentně koordinovaným odporem k protiputinovským sankcím. Ale i neochotou těchto tří zemí byť jen pomyslet na přítomnost jednotek NATO na svém území. Což činí cár papíru z dohody o společném pojímání obrany, kterou visegrádská skupina podepsala v březnu tohoto roku jako odpověď na ruskou okupaci Krymu.
Vývoj názorů na Ukrajinu v Maďarsku, Česku a na Slovensku je sice až podezřele podobný, nejde však zatím o zásadní obrat proti kurzu Evropské unie. Spíš je to jakési ohledávání půdy, zkusmé odlupování spojeneckého tmelu, patrné i v některých jižních zemích Evropy.
Navíc na Slovensku má proputinovský premiér Fico silného protihráče v prezidentu Kiškovi, který bez obezliček zdůrazňuje, že „nelze nadřazovat obchodní zájmy svobodě a demokracii“.
V České republice prezident a premiér vykazují zhruba stejně zvýšenou náchylnost k nadřazování obchodních zájmů svobodě a demokracii.
Ale až překvapivě rozhodně volá po naší loajalitě k unijním i aliančním obranným plánům mladé vedení vládních lidovců. Spolu s opoziční ODS a TOP 09 tak vytvářejí solidní základnu pro ovlivnění společnosti, která si sebou nese trauma 20leté sovětské okupace.
Boj na troskách Visegrádu o naší zahraniční orientaci zdaleka není rozhodnut, ale už začal. A volba zdá se být jasná.
Buď půjdeme s Polskem a většinou západních zemí, které klopotně metodou pokus - omyl staví alespoň nějaké bariéry Putinově nacionální agresivitě.
Nebo mu dáme šanci k podvratné operaci Klín na trase Budapešť – Bratislava – Praha. A tu by uměl tenhle zručný zpravodajský řemeslník s kágébáckým výučním listem zatraceně dobře využít.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: rozhlas.cz
