Zvláště v době celonárodní kůrovcové kalamity a vysychání krajiny je v lesích potřeba chránit každý jeden zelený strom. Je dobré si připomenout, že Kraj svými kroky reaguje na změny spravování Národního parku Šumava, ke kterým dochází v souvislosti se špatnou novelou zákona o ochraně přírody. Proto je třeba vedení Kraje v jeho aktivitách podpořit.

Na úvod je dobré připomenout, že stávající legislativa v ochraně přírody je z dílny ekologických aktivistů a Ministerstva životního prostředí a že si ji nepřály šumavské obce, byli proti odborníci a lesníci, proti byl Plzeňský i Jihočeský kraj, byl proti Senát parlamentu ČR a vetem byl proti i prezident republiky. Důvodem změny zákona o ochraně přírody byly jen a pouze aktivistické snahy ponechat Národní park Šumava bezzásahovosti a kůrovci. Národní parky se po celou historii ochrany přírody v ČR zřizovaly speciálními zákony pro jednotlivé parky. Snahy o zákon o NP Šumava však zcela troskotaly. Aby ministr Brabec veden aktivisty mohl změnit péči o Šumavu, vyřešil to tím, že strčil všechny 4 české národní parky do jednoho pytle a jejich správu zahrnul do jednoho společného zákona. Jinak by management na Šumavě ve prospěch kůrovce a proti lidem nezměnil.

Podle špatné novely zákona má být výhledově většina území národních parků v bezzásahovém režimu. To je přístup, který jistě nebude vadit malinkatému a listnatému NP Podyjí a jen velmi málo komplikací způsobí v malém v NP České Švýcarsko. Už větší kůrovcové problémy to způsobí v Krkonoších, ale fatální to bude na Šumavě.

Šumava je ze všech národního parků největší, má úplně jiné přírodní podmínky, má úplně jinou historií vlivu člověka na přírodu. Bohužel většinu lesů zde tvoří smrková monokultura, která je navíc ve věku, kdy zkrátka chutná kůrovcům a je náchylná ke kalamitám. A to od hraničních hřebenů až do podhůří sahající daleko za hranice národního parku.