ČT přinesla zajímavou pohádku o problému s černou pletí princezny Uděnky. Je dobré dětem přiblížit jaký je problém, že má někdo černou pleť. To je samozřejmě špatně. Nepomůže ani slunečník. Princezna Uděnka si hledala práci, ale nabízeli ji pouze práci v dolech. Strachovala se, aby se dožila důchodu, protože její černá pleť má problém vstřebávat na kůži dostatek vitamínu D z UV záření sluníčka.

Pracovat celou dobu v dolech by situaci ještě více komplikovalo, protože by se na sluníčko nedostala skoro vůbec. Vzhledem k tomu, že průměrný věk nástupu do důchodu se podezřele blíží průměrnému odchodu do smrti, měla Uděnka strach, aby si vůbec stihla užít života.

Jednoho krásného slunného dne, když byla na cestě z lékárny s další dávkou kapslí vitamínu D, a kadeřnictví, kde se jí pracně snažili narovnat její kudrnaté vlasy, potkala něco, co ji vyrazilo dech. Na cestě proti ní šel člověk s pletí bílou jako sníh. Ten byl také u vytržení.

Ticho prolomil bílý mužík. "Mohu si na vás sáhnout, slečno?"

"Však si sáhni." uculovala se Uděnka.

Bílý mužík se jí dotknul prstem a oba byli velmi překvapeni, že jeho prst zůstal bílý i její kůže zůstala černá. Propukli v smích a šli do cukrárny na kávu s rumem.

Ráno se probudili spolu v posteli a po 9 měsících porodila Uděnka tři malé človíčky. Zírali na ně všichni jako puk včetně porodních doktorů a sestřiček. Děti nebyly ani bílé ani černé. Byly krémově hnědé!

Později princezna zažalovala bílého mužíka za znásilnění, který pak musel z vězení splácet alimenty. A jestli neumřel, sedí tam dodnes.

Zatímco Uděnka vyřešila svůj problém nakonec poměrně šťastně. Příspěvky na děti, částka od soudu a alimenty jí problémy s hledáním práce vyřešily vskutku dokonale - už nemusela pracovat. Za problémy s černou pletí získala dokonce od státu invalidní důchod.