Slovenské vládní strany jsou pochopitelně opozicí obviňovány, že prosazují předvolební dárečky a pět stoupenců prezidentky Čaputové v parlamentě, což jsou odpadlíci z jiných politických stran parlamentu, se snaží různými obstrukcemi tomuto pokusu zabránit. Zdá se, že v Polsku toto opatření vládní straně přineslo určité politické body, protože se strana tradičně opírá o spíše chudší a nejchudší vrstvy polského obyvatelstva. Pochopitelně, že bohatým měšťanským a dobře situovaným zaměstnaneckým vrstvám je otázka třináctého důchodu (v Polsku i u nás) vcelku lhostejná. Z podobného pohledu vycházejí i představitelé stran české pravice.
Domnívám se ale, že 13. důchod zase tak zavrženíhodná myšlenka není, aby se jí u nás báli i představitelé stran české levice.
Všichni se shodujeme na tom, že důchody jsou nedostatečné. Za další, proč například nepodmínit výplatu třináctého důchodu před Vánocemi velmi dobrými fiskálními výsledky státu vykazovanými v průběhu roku a dále tím, že státní podniky (v minulosti to byly zejména ČEZ, Lesy ČR a Budvar), budou mít v daném roce lepší nežli předpokládané hospodářské výsledky. A proste na 13. důchod vydělají. Pokud stát bude hospodařit v příslušném roce dobře a bude dosahovat lepších fiskálních výsledků, než bylo rozpočtováno, proč by se na užití takto vytvořených peněz neměla podílet právě jedna z nejpotřebnějších částí českého obyvatelstva.
V této souvislosti jsem si nemohl nepovšimnout některých zajímavých vyjádření expertů, takéexpertů a politiků. Vyjádření politiků byla vcelku fádní a očekávatelná.
Ale například Brouk Pytlík české ekonomické beletrie, L. Kovanda, mě opět nezklamal. Tak jako rozumí všemu, rozumí i důchodům. Prý „bez důchodové reformy jsou to peníze tak trochu vyhazované do černé díry a jsou to peníze brané budoucím generacím“. No, nevím, co může přinést důchodová reforma samotná a jaká bude (určitě to neví ani Kovanda). Osobně bych nespoléhal na to, že „reforma“ přinese důchodcům nějaké peníze navíc. Naopak. Smysl důchodové reformy je přeci, podle pravicových ekonomů, ekonomicky přitlačit obyvatelstvo k větší skromnosti a úsporám. Tím nechci říci, že je zájmem penzijních fondů a jejich obhájců v ekonomické beletrii a v politice, lidi úplně bezostyšně okrást. Ale je potřeba být opatrný. Proč Kovanda blábolí o budoucích generacích, když hodnoty, ať už majetkové anebo finanční, jež máme nyní k dispozici, byly vytvářeny také generacemi předchozími. Tedy těmi, kteří jsou dnes již v důchodu anebo se k němu zvolna blíží.
Chtěl bych vidět takové ekonomické perpetuum mobile, jaké slibuje Kovanda: …„Na důchody plyne přirozeně více peněz (rozumí se jako výsledku jakési reformy - pozn. J. P.), že by si lidé více spořili anebo by se jim majetek na důchodových kontech více zhodnocoval“. Pan Kovanda blouzní. Ať se podívá na výnosovost peněz v důchodových fondech v posledních letech. Vynos ve státem podporovaném spoření, ve kterém jsou peníze lidí uvážlivě investovány důchodovými fondy, se většinou pohybuje ve zhodnocení na velmi nízkých hodnotách do 1%. Zaplať pánbůh, že zatím to hospodaření není záporné. Jak to chce Kovanda a další „moderní“ čeští ekonomové změnit, to by bylo velmi zajímavé se vědět. Pokud peníze lidí, kteří si spoří na důchod, mají být investovány důchodovými fondy do bezpečných anebo zcela bezpečných cenných papírů, není možné z nich očekávat vysoký výnos. Tak to prostě je...
Líbily se mi v nedávné době názory L. Kovandy např. na zpackanou intervenci ČNB v objemu dvou biliónů korun, uměle oslabující českou korunu počínaje listopadem 2013. V pohledu na tuto otázku se s ním zcela shoduji. Ale blábolení o všemohoucnosti jakési reformy, jejíž parametry nikdo nezná, je jen politickým a ekonomickým iluzionismem.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
autor: PV
