Prakticky od první chvíle po zveřejnění volebních výsledků nebyli schopni komentátoři českých mainstramových médií akceptovat skutečnost, že Francouzi ve volbách prostě rozhodli. Rozhodli tak, jak to považovali za pro sebe nejvhodnější. Společným úsilím francouzské levice, centristů i tradiční pravice (Republikáni) se podařilo zastavit obrovský nástup lepenovského Národního sdružení. Tedy francouzské krajní pravice.

Lepenovci jsou vedení velmi talentovaným mladým mužem jménem Bardella. A ubrali ze své xenofóbnosti, která je provázela dlouhá desetiletí. Nicméně pro další významné politické síly ve Francii nejsou jako partneři přijatelní. Proto docházelo před 2.kolem voleb k paradoxním situacím. Např. když jeden z předáků francouzských republikánů podpořil veřejně kandidáta komunistické strany.

V prvním komentáři po zveřejnění volebních výsledků jsem napsal, že pokud došly tři hlavní protilepenovské síly k politické dohodě na společných kandidátech, dokonce v několika stech volebních obvodech, lze očekávat, že i po volbách může pokračovat duch této spolupráce.