Významná část z nich žije ze dne na den, z měsíce na měsíc. Další lidé žijí s minimálními finančními rezervami, které může rozhodit např. větší doplatek za plyn či elektřinu, anebo skončení životnosti některého spotřebiče v domácnosti, jako je pračka či lednička.

Německá minimální mzda je v přepočtu na koruny rovná české průměrné mzdě. Ovšem dvě třetiny českých občanů žijí s příjmy pod úrovní průměrné mzdy. Jinak řečeno, dvě třetiny českých občanů nedosahují příjmů na úrovni německé minimální mzdy. Je to ostudné. Stejně tak je ostudné, že vláda a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže jen přihlížejí řádění obchodních řetězců, takže zejména ceny potravinářského zboží v těchto řetězcích jsou v zásadě v přepočtu z eur do korun často vyšší, nežli v německých samoobsluhách. Nemluvě už o kvalitě tohoto zboží. A vláda nedělá nic, aby zlepšila podmínky života obyčejných českých občanů. A to nejen z nízkopříjmových, ale i středněpříjmových občanů.

Vládě se velmi hodí rozhodnutí Ústavního soudu, podle kterého se de facto zrušil dosavadní koeficient pro propočet mezd ústavních činitelů v příštích letech. Prostě proto, že ústavním činitelům, včetně soudců tolik nepřál. V tomto případě se tedy spořit nebude...