Používám záměrně slovo popisovat, protože nic víc jejich výtvory nejsou. Nejsou to analýzy. Samozřejmě v první řadě proto, že analýzy nejsou schopni. A také proto, že dokonale neznají danou materii, chybí jim schopnost solidní syntézy.
Začetl jsem se do jednoho z takových článků o soc.dem., tentokrát na serveru Euro.cz pod názvem „Poslední zhasne…“. Článek pojednává o současné sociální demokracii. O tom, jak se její světlá minulost, kterou ovšem zamlžuje, seč může, mění na tragikomedii. Základní politický problém sociální demokracie vidí tito „političtí spisovatelé“ v údajné protikladnosti  působení dvou virtuálních  křídel sociální demokracie a jejich střetávání o politickou linii této strany. To první křídlo chce prý  zaměřit politiku strany směrem k „velkoměstským liberálním voličům“. To druhé pak ke „konzervativně nacionalistickým voličům z venkova“.

Číst tyto pitomosti mě už poměrně unavuje. Chápu Jana Patočku, autora zmíněného článku na serveru Euro.cz, že tohle zdůvodnění vypadá dramaticky a pěkně mysteriózně . Ale o tyto důvody opravdu, ale opravdu vůbec nejde. Možná, že by si podobní „analytici“ měli uvědomit, že velkoměstských liberálních voličů je pouhých pár procent. Řeknu to ještě lapidárněji pro méně bystré. Levicových voličů v pražské či brněnské kavárně mnoho nenajdete…

Nemám nic proti tomu, když někdo věci zjednodušuje, zejména když chce prokázat „co si myslí, že je pravda“. Pak ty skutečnosti a děje přizpůsobuje svému příběhu. A to se stalo také v článku J. Patočkovi. Sociální demokracie, tak jak se Patočka   snaží ukázat na časové ose událostí, nezažila poté, co skončil Miloš Zeman ve vládě, jen pád. Naopak, byla poměrně dlouhá období, kdy se nadějně rozvíjela. Je potřeba říci, že Miloš Zeman v ČSSD zažil dva úspěchy ve volbách. Jeden úspěch v roce 2006 ve sněmovních volbách a částečně v senátních volbách v témže roce. Ve volbách do sněmovny byla strana sice na druhém místě, ale byl to skok, když se  za čtyři roky dokázala dostat ze 7% volebního výsledku v roce 1992 na nějakých 26% v roce 1996.

Druhý volební úspěch přišel  v mimořádných volbách do sněmovny  v roce 1998. To byl mimořádný úspěch, neboť  ČSSD zvítězila téměř s třetinou hlasů, které jí  odevzdali voliči. V roce 2000 ovšem přišel debakl v senátních volbách (jeden získaný mandát) i ve volbách krajských. Po odchodu Miloše Zemana z funkce předsedy strany v roce 2001 se po zvolení nového předsedy Vladimíra Špidly zdálo, že sociální demokracie může získat novou, přívětivější tvář. Ve volbách do sněmovny  v roce 2002 získala ČSSD pod vedením V. Špidly něco přes 30% hlasů voličů a poté  ustavila koaliční vládu s lidovci a liberální Unií  svobody, ovšem s nejtěsnější sněmovní většinou, se 101 mandáty.

Ve vládě se záhy objevily programové rozpory, které byly natolik nepřekonatelné, že po dvou letech činnosti vlády,  po debaklu ČSSD  v evropských volbách s výsledkem 8,8% se musel poroučet z funkce předsedy vlády a předsedy ČSSD V. Špidla. Vystřídal jej v obou funkcích Stanislav Gross. Na podzim roku 2004 pokračovala sociální demokracie v neslavných volebních výsledcích. Při volbách do Senátu nezískala žádný mandát a v krajských zastupitelstvech byla ještě slabší než v roce 2000.