Za české podniky v tomto slova smyslu považuji ty, které převážnou většinu svých obchodních aktivit realizují u nás a žijí z peněz domácích zákazníků. A mají tak převážnou většinu příjmů v korunách. Většinou se jedná o malé a střední firmy – podnikatele. Tato firemní „genocida“ už nemá jen podobu nerovných podmínek v přístupu úřadů, možnosti získat pobídky, dotace nebo daňové či jiné úlevy, ale nyní zasáhla možná nejcitlivější bod. 

Málokterý podnik dnes dokáže fungovat a rozvíjet se bez nějaké formy bankovního úvěru. Firmy, které pracují pro zahraničí, mají své příjmy alespoň zčásti v eurech a mohou si tudíž od bank brát i úvěry v eurech za úroky odvozené od základní sazby Evropské centrální banky - dnes někde nad 2%. Česká národní banka pro české podnikatele peníze zdražila přes 7%, tedy jsou zhruba třikrát dražší než od bank z oblasti zemí EMU. V takovém nerovném prostředí nemůže být nikdo delší dobu konkurenceschopný. K tomu navíc přistupují i rostoucí ceny energií, které u nás patří k nejvyšším v Evropě.