Kandidáti do nejvyšších funkcí strany na sjezdu ČSSD prý slibovali, že se budou věnovat práci pro tuto stranu na plný úvazek. V takovém případě bych si představoval, že den má 24 hodin a když se nejde na oběd, tak má den hodin 25. A k tomu je potřeba připočítat samozřejmě také soboty, neděle. Dny volna nejsou pro vedoucí funkcionáře strany k tomu, aby si pěkně odfrkli a zavřeli přes víkend krám. Jak já si pamatuji na dobu svého „předsedování“ v soc. dem., právě soboty a neděle byli takříkajíc nejproduktivnějšími dny. ČSSD prakticky rozpustila svůj aparát. Má dnes jen nemnoho krajských tajemníků, tedy jakýchsi důvěrníků strany pro daný kraj.

Členská základna, která byla zvyklá na plný servis, který jim zajišťovali okresní tajemníci, a jež měla možnost se scházet v místnostech okresních sekretariátů, je dnes jaksi bezprizorná. Bohužel, proces rozkladu se asi nedá zastavit. Zejména tehdy ne, když vedoucí funkcionáři jsou prakticky neviditelní. Když nevyvíjejí strategickou iniciativu, nepřicházejí s originálními politickými tématy. Prostě nejsou vidět, ani slyšet, jako kdyby nebyli.

Předseda (jak říká Petříček, reformované) strany prý pracuje v ústředí ČSSD anebo spíše pro ČSSD jen dva dny v týdnu. Další tři dny v týdnu působí jako neuvolněný starosta Nového Města na Moravě. Svůj příjem však prý pobírá od ČSSD, pro kterou prý pracuje ještě v sobotu a v neděli. Ještě hůř je na tom prý statutární místopředseda Brůzl, takto místostarosta dvacetitisícového Bohumína, který prý dojíždí do ústředí jedenkrát v týdnu.

Jak se na to tak zvenčí dívám, je to od obou tak trochu amatérský přístup. Pokud se nebudou věnovat práci pro stranu na plný úvazek, skončí strana dříve nebo později definitivně mezi neparlamentními stranami a vydá se cestu národních socialistů, druhdy druhé nejstarší politické strany v zemi, kterou jsem se snažil v letech 2011 – 2014 marně resuscitovat.