Páteří programu sociální demokracie v minulosti, ale i toho včera zveřejněného, je sociální politika, vycházející z potřeby zajistit ve společnosti sociální spravedlnost. Je to vlastně odvěká snaha sociální demokracie nejen v Čechách a na Moravě, ale také ve všech zemích, ve kterých ve světě působí,  o prosazení principu sociální spravedlnosti. Jinak řečeno, cílem této strany je především progresivní sociální politika, sloužící zájmům širokých vrstev lidí. A to je to,  co se od sociální demokracie především čeká.

Novinář ze Seznam Zprávy na to ve svém článku ale jde od lesa. Všiml si, že v programovém dokumentu ČSSD (který já ani neznám), pod názvem Vize ČSSD pro Česko 2030, se objevuje právo na eutanázii u dlouhodobě nemocných. Já bych ještě doplnil,  nevyléčitelně, beznadějně nemocných a silnými bolestmi trpících lidí. Protože mám tu osobní zkušenost ze své rodiny, vždy jsem tuto záležitost doporučoval.

Neměli bychom se dostat s eutanázií do podobné situace, jako za starého Rakouska, kdy se muselo „jezdit do Gothy“, pokud někdo chtěl nechat zpopelnit svého zemřelého příbuzného. Stejně tak dnes, pokud někdo v beznadějné zdravotní situaci, s velkými komplikacemi a bolestmi chce ukončit svůj život, musí odjet do Švýcarska anebo do Holandska, kde je tento úkon legální.

Seznam Zprávy účelově oslovil jen ty „experty“, kteří jsou proti eutanázii. Samozřejmě neočekávám, že šéf pražského hospicu Štrasburk bude horovat pro eutanázii. Prý „nikdo nemusí trpět fyzickou ani psychickou bolestí.“. Nevím, jestli pan ředitel hospicu někdy chodí mezi nevyléčitelně nemocné, např. v pokročilém stádiu rakoviny. A pokud ano, jakým zázrakem se mu daří, že u něj v hospicu bolestmi tito lidé netrpí?

Já mám jinou osobní zkušenost se svými rodiči a tuto osobní zkušenost nikomu nepřeji. Když vidíte milovaného člověka, který velmi trpí a čekáte na jeho milosrdný konec dlouhé měsíce, tak přemýšlíte o východisku. To východisko ale nikomu nevnucuji.