Komunisté sice vytrubovali po roce 1945, a zejména po únorovém převratu v roce 1948, jak vše dělají v zájmu lidu a budoucích lepších zítřků. O pár let později to krásně vyjádřil Nikita Chruščov, první tajemník vedení strany sovětských komunistů, že už příští generace bude žít v komunismu. Členové komunistické strany zcela nepochybně těmto svým blouznivým cílům věřili. A to se přeneslo také na podstatnou část československé veřejnosti.

Dnešní vláda blouzní o hodnotách, o potřebě uchovat hodnoty (rozumí se ty správné evropské hodnoty), a to i za cenu toho, že si na zimu upleteme nějaký ten svetr navíc, ztlumíme topení, nebudeme tolik svítit, budeme méně jíst, a hlavně budeme více platit za všechno. Současná vládnoucí klika nepoužívá bláboly, věštící velké příští zítřky. O vizích vůbec nehovoří. Politická elita jako celek vlastně ani neví, kam směřuje, kam směřuje český stát. Jaké má stát vlastně ambice a společenské cíle. Prostě nic.

Komunisté oblbovali veřejnost chiliastickými cíli, v nichž se předpokládalo, že bude překonána lidská přirozenost, všeho bude dostatek, zruší se peníze a jiné vymoženosti, zavedené poraženými třídami buržoazie a feudálů, a nastane ráj na zemi.

Současná pravice oblbuje lidi trochu jinak. Sice je nezastrašuje tak brutálně jako komunisté, řekněme v 70. a 80. letech, ale tu a tam se dozvídáme, kdo všechno by pro své názory měl být vyhozen z místa a kdo byl pro své názory odsouzen. Před rokem, v okamžiku ruské invaze, byly na několik týdnů protiústavně zastaveny protivládní weby. A je jedno, jestli jich bylo 8, 12 nebo 23. Prostě byla pošlapána Ústavou zaručená svoboda slova.