Česká ekonomika je neuvěřitelným způsobem prostoupena oligopoly nebo, pokud to řeknu staromódním slovem, monopoly. Ty obhospodařují největší část českého trhu, ať už s pohonnými hmotami, plynem, elektřinou, anebo zbožím běžné potřeby. Určují ceny i tržní podmínky.

Dnes se chci zabývat jen spotřebním zbožím, respektive určitou výsečí spotřebního zboží, a tou je maso a jeho ceny.

Naprostá většina prodejů masa konečnému spotřebiteli, které na českém trhu jsou, prochází přes maloobchodní řetězce. Ty sice nevytvářejí klasické kartelové dohody, jak bylo běžné před 100 či 150 lety. Ale tyto řetězce se dívají jeden druhému přes rameno, jaké ceny zboží ten který konkurenční řetězec nasazuje. Inteligentní spotřebitel, který má dost času, což není tak jednoduché sloučit v jediné osobě, pak nutně sleduje tzv. akční ceny, které přicházejí s velkými slevami ve srovnání s cenami původně nastavenými.

Český statistický úřad (ČSÚ) vydal po skončení II. čtvrtletí zajímavé údaje o výrobě masa, ale také o jeho výkupních cenách. Je zajímavé, že ceny zemědělských výrobců jatečného skotu byly meziročně srovnatelné. Zaznamenaly narůst pouhých 0,9 procenta. Chovatelé, tedy zemědělské podniky, dostaly za prodávané maso v průměru 105,70 Kč/kg v jatečné hmotnosti (respektive 58,8 Kč/kg v živém). Přitom neakční ceny v nabídce řetězců se, pochopitelně podle druhu masa, pohybují mezi 300 až 350 Kč/kg. Samozřejmě, že akční ceny jsou nižší. Ale pokud část spotřebitelů, a je otázka, jak velká ta část je, kupuje za neakční ceny, tak můžeme mluvit až o 200 procentech obchodního rozpětí řetězců v této komoditě. Samozřejmě, že obchodní řetězce musí zaplatit pracovníky, kteří maso dokončí v tržní úpravě, něco stojí skladování, doprava, manipulace, všechno vyžaduje pracovníky. A pracovníci, to jsou mzdy, a tedy náklady.