Skupina politických extremistů, pod vedením mně dosud neznámého ředitele Ústavu nezávislé žurnalistiky, a dále pak P. Pitharta, bývalého českého premiéra, a za účasti dalších, kteří jsou nepříliš významní, o to však více názorově toxičtí, se vskutku vyznamenala. Signatáři této pomatené výzvy žádají po pražském magistrátu, aby doplnil k soše prezidenta E. Beneše tabulku poněkud paličského, a zejména zcela lživého obsahu. 

Chtěl bych se zmínit o profilu účastníků této podivné iniciativy. Je to zvláštní rusofobní a antibenešovská klika osob. Klika lidí, jejichž společenský význam je naštěstí prakticky nulový. Není za nimi vidět žádná práce pro republiku. 

Někdejší český premiér Petr Pithart budoval v naší zemi v čele české vlády v rámci liberálního Občanského hnutí (OH) tak dlouho demokracii, až jej voliči i s OH ve volbách do sněmovny v roce 1992 zcela smetli. Vypustili mu prostě rybník. Pak se z nedostatku jiného volebního nosiče stal lidovcem a stál nějakou dobu v čele úplně zbytečné instituce státu, kterou je český Senát.

Velice angažován v celé výzvě je také hlavní editor deníku Forum 24, který o sobě říká, že je historik a filozof. Za zamyšlení nad jeho duševním rozpoložením slouží toto jeho vyjádření: “Neměli bychom zapomínat, že takzvaná třetí republika z let 1945-1948 byla nahrazením protektorátu nacisticko-německého neméně obludným protektorátem sovětsko-ruským. A byl to právě Beneš např. s Janem Masarykem, kdo svou podivnou ,slovanskou politikou‘ dláždil cestu Československa do područí Moskvy.“

Naučil jsem se texty, vycházející z „deníku" Forum 24, brát s rezervou. Ale takovýto blábol opravdu nelze snést. Prezidentu Benešovi a ministru zahraničí Masarykovi šlo především o to, aby si Československo našlo svou vlastní pozici mezi Západem a Východem. Tedy něco podobného, co se povedlo Finsku. Takže zachovat demokratický politický systém republiky s respektováním zájmů Sovětského svazu. Myslím, že Finové prožili období let 1945 až 1990 v situaci zvyšujícího se blahobytu, i když jejich ekonomika byla závislá na ruských surovinách (levných) a na odbytu jejich zboží především na ruském trhu. To, že se tato politická koncepce neprosadila i u nás, bylo samozřejmě špatně pro republiku. Ale dělat z Edvarda Beneše a Jana Masaryka politiky, kteří sloužili zájmům Moskvy, je duševní kretenismus.