Napsal jsem také, že tím minimalizuje šanci České republiky na to, aby se její zástupce stal (v letech 2023-2025) nestálým členem Rady bezpečnosti.

Je to prosté. Zemí Západu a jejich klientských zemí je zhruba do padesáti. Celkový počet zemí, zastoupených v OSN, je ke dvěma stům. Tyto počty predikují budoucí skóre. Česká republika nemůže vesměs počítat s hlasy muslimských zemí ani zemí, které udržují úzké vztahy s Čínou v rámci projektu „Pás a stezka“, a už vůbec ne s hlasy zemí, které jsou politicky blízké Rusku. Prostě je to taková větší „splendid isolation“ zemí Západu a Česka.

Nyní se pan prezident vydal opět na další exkurz do zahraniční politiky. Tentokrát do blízkého zahraničí, na Slovensko. Vytvoření Ficovy vlády po volbách by prý mohlo ohrozit vztahy mezi Českem a Slovenskem. Protože zahraniční politika, zejména pak přístup k Rusku, je u R. Fica a významné části slovenské politické scény jiný, nežli je tomu u silně proamerické české vlády. Ta, když se ve Washingtonu rozprší, otevírá v Praze deštníky, i když zde panuje slunné počasí.

Fico chce jít suverénní cestou sebevědomého národa, kterým se Slováci i díky přičinění Čechů stali.