Obávám se, že analytici, kteří hodnotí v mediích perspektivy českého hospodářství v tomto roce, jsou jaksi povinně optimističtí. Optimismu se drží statečně i v situaci, kdy řada bank předpokládá nulový meziroční růst hospodářství a velmi vysokou inflaci.

Když se dívám na rizika české ekonomiky, tak jsou to, pokud jde o ta vnitropolitická, především očekávatelný značný pokles poptávky českého obyvatelstva po zboží zbytnějšího charakteru anebo po předmětech dlouhodobé spotřeby. U nákupu těchto předmětů budou lidé spíše odkládat koupi. A celkově, pokud budou mít vůbec z čeho si vytvářet finanční rezervy, budou vytvářet rezervy na horší časy, které nutně přijdou.

Velkým rizikem je stále válka na Ukrajině. Její prodlužování evropskou a americkou politickou elitou jde proti zájmům obyčejných lidí. Např. embargo na dovoz ruské ropy do zemí EU povede nepochybně k přechodnému nedostatku této suroviny dovážené z jiných destinací světa. To ve svých důsledcích může vést k dalšímu růstu cen pohonných hmot u čerpacích stanic. Dnes již zažíváme meziročně zhruba padesátiprocentní nárůst cen PHM, může to však být ještě třeba o 10 – 20% více a může dojít i k uplatnění přídělového systému benzinu a nafty na přechodnou dobu.

Čeští novináři, kteří se vesměs plně zapojili do propagandistické mašinerie, podporující válku na Ukrajině, až do konečného „vítězství nad Ruskem“, mluví rádi cosi o liberálních hodnotách. O svobodné a demokratické Ukrajině. Ukrajina je zemí, ze které odešlo za posledních třicet let (to nepočítám současný exodus zhruba 8 milionů lidí) více než 10 mil. obyvatel. Kdyby tito lidé cítili v silně oligarchizované zemi, jakou je Ukrajina, perspektivu k lepšímu životu, neprchali by masově z tohoto státu za hledáním lepšího života jinde. Je otázka, kolik se z dnešních 8 milionů uprchlíků z Ukrajiny vrátí po skončení konfliktu do mateřské země.