Vládě se, v uplynulém volebním období, nedařilo nastavit pravidelné čerpání evropských peněz a tak v posledních třech letech sedmileté finanční perspektivy let 2014 – 2020 bude třeba vyčerpat 350 – 400 mld. korun z evropských fondů. To může být v souhrnu až nějakých 8 – 10% růstu HDP. Tedy v ročním průměru kolem 3 % růstu. Vláda v minulém volebním období nebyla schopna nastavit programy na podporu výstavby komunálních, družstevních a sociálních bytů. I v této oblasti se v budoucnu skrývá slušný růstový potenciál. Vláda zatím neuvažuje ani o podpůrných opatřeních zajištujících, ve svých důsledcích, zrychlení modernizace výrobní kapacity českého hospodářství.

Z Trumpova daňového arsenálu by jistě bylo možné použít stoprocentní odpisy při zavedeni nejmodernějších technologií umožňujících technologickou revoluci, robotizaci a digitalizaci. Kapitáni českého průmyslu zatím jen kňučí, když se dožadují přílivu levné problematicky kvalifikované pracovní síly do české ekonomiky ze zemí východní Evropy. Český průmysl však potřebuje takové technologie, které razantně zvýší produktivitu práce a uvolní kvalifikované pracovní síly do dalších odvětví české ekonomiky. Zkrátka, zdroje pracovních sil tady jsou. Jen je potřeba s tím něco dělat.

Průmyslová výroba loni stoupla meziročně o 5,7%, přitom ubyly, zavedením dalších svátků, dva pracovní dny. Po očištění tohoto vlivu by tento růst dosáhl 6,2%. Dařilo se zejména výrobě aut, elektronických zařízení a elektřiny, žádná sláva to nebyla v těžebním průmyslu. Ke konci roku se dokonce růst průmyslové výroby ještě zrychlil na úroveň kolem 8%. To je dobrý příslib i pro rok 2018.