Za současnou nevolitelnost jeho strany prý mohou někteří lidé v místech, které občané odmítají akceptovat. Je to opravdu neotřelý přístup a politologicky nosná myšlenka, že volební výsledky strany jsou vlastně odvozeny nikoliv od politiky a vystupování vedoucích činitelů strany, ale od toho, kdo to dělá „dole“. Jinak řečeno, ve vedení současné soc. dem. jsou samí pašáci, kterým to kazí jen pár pitomců a vůbec mentálně postižených lidí v místních organizacích.

Druhá myšlenka, která mě zaujala, je plán šmardovců, jak okamžitě ozdravit veřejné finance. Prakticky šlehnutím kouzelného proutku vyspravit notoricky vysoce deficitní hospodaření státu o 180 až 200 miliard korun. Nevím, kdo ten plán v Lidovém domě vymyslel, ale je to ekonomický Einstein, hodný Nobelovy ceny za ekonomii.

Těch myšlenkových klišé a nudných obratů je v rozhovoru tolik, že jsem téměř nepochopil jeho obsah. Co ale vím jistě, tak je to, že se spolupráce mezi šmardovci a zájmovou skupinou miliardáře Barty, která chce ze Šmardy a spol. vytvořit moderní levici, rozvíjí opravdu zdárně. Vydat rozhovor, který má být zásadním politickým poselstvím, den před dvěma státními svátky, v situaci, kdy kdo má nohy a kola, opustí svá bydliště a pracoviště a přesunuje se na dovolenou anebo alespoň do přírody, je už jen malá detailní hloupost. Prostě termín 4. až 9. července je pro vydávání zásadních politických prohlášení ztracený čas. A vlastně pak celý prázdninový čas je pro politiku skoro ztracen.