ČSSD nechci pomáhat zachránit z důvodu nějakého sentimentu nad její dlouhou a zajímavou historií. Ale proto, že byla pro miliony lidí užitečná a nemá v dnešní době žádného nástupce. Někoho, kdo by lidem předkládal její pohled na svět, její programové cíle. Někoho, kdo by hájil zájmy jejích tradičních voličů, obyčejných lidí, pracujících a důchodců.

Žijeme v době velkého matení pojmů. ČSSD jako levicová strana vznikla proto, aby hájila zájmy lidí žijících z vlastní práce. Bojovala za mzdy těchto lidí, lepší pracovní podmínky, dostupnou zdravotní a sociální péči. A tento boj mezi kapitálem (zejména tím nadnárodním) a prací nebude nikdy ukončen.

Zvěstovatelé postmoderní doby přišli s tím, že už to není potřeba, protože všeho bylo již dosaženo. Lidé si prý žijí jako v ráji a navždy už tomu tak bude. Moderní, tzv. progresivní levice má jiná témata - od rovnoprávnosti pro desítky pohlaví, ale také klimatickou utopii s nulovou produkcí uhlíku, přes Evropu a její sociální systém otevřený pro miliardy chudých z celé planety, politickou korektnost až po přepisování historie a podporu válek.

Hájení práv lidí žijících z vlastní práce, ať jsou to zaměstnanci nebo živnostníci, prý už vyšlo z módy. To hlásají ve světě, kde se rychle rozevírají nůžky mezi 1% nejbohatších rentiérů a 99% zbývajících lidí. To tvrdí v zemi, kde se čím dál tím větší počet lidí propadá do chudoby a z měsíce na měsíc neušetří ze svého platu ani korunu. To si troufají říkat v zemi, kde se pořízení garsonky o 30 metrech čtvereční stalo nedostupným luxusem pro dvě třetiny pracujících lidí. V zemi, kde jsou platy na úrovni 30% Německa a Rakouska, ale zboží i energie kupujeme dráž než oni.