Že šéf jedné ze tří českých rozvědek musí být „čistý jako slovo boží“. A že by jej tedy ministr vnitra Rakušan měl okamžitě odvolat a že dříve či později to udělat musí. Bylo to na samém začátku této kauzy, která se vydělila z kauzy Dozimetr a začala žít vlastním životem.

Žijeme v zemi, kde policie ráda často postupně vypouští do veřejného prostoru všechny odposlechy, které má k dispozici. A tak jsem nepochyboval, že pokud se Rakušanem jmenovaný šéf civilní rozvědky Mlejnek po léta vídal či stýkal s hlavou zločinecké skupiny, která se usídlila na pražském magistrátu v osobě náměstka primátora za STAN Hlubučka, že se časem z odposlechů dozvíme další nehezké věci. A ty dokáží mnohem užší a hlubší vazby mezi Mlejnkem a Redlem.

Prostě taková je logika těchto lumpáren. A policie, zřejmě v zájmu spravedlnosti, ale také pro pobavení širokého publika, pouští tyto (často pikantní) informace s velkým gustem dál.

Situace se politicky stala pro vládu a zejména ministra Rakušana neúnosnou. Byla dokonce jedním z hlavních důvodů, proč dnes bude vláda čelit hlasování o důvěře, o něž požádala opozice.