Už v průběhu druhého pololetí minulého roku se zvyšovaly ceny komodit, což samozřejmě pro zpracovatelskou ekonomiku, jakou je ta česká, nebyla příznivá zpráva. V průběhu září až prosince minulého roku proto přicházela čísla o zvýšené inflaci, tedy o růstu spotřebitelských cen meziročně o 4 – 6%. Ještě před volbami do sněmovny to tehdejší opozice a tedy dnešní vládní strany přičetly Andreji Babišovi. Hovořily s rozkoší o Babišově drahotě.

Dnes je situace mnohem vážnější. Čísla o reálné mzdě ve 2. čtvrtletí vycházejí z růstu cen v širokém spotřebním koši, který obsahuje desítky položek, jež jsou pro běžný život z velké části nevýznamné. U 30 – 40 položek, opravdu základních druhů potravin (od chleba, přes máslo až po ovoce), u plynu, elektrické energie, pohonných hmot a nájemného, může být dnes nárůst spotřebitelských cen mezi 20 – 25%. Možná, že by si statistici měli dát práci to exaktněji spočítat, abych se nemusel opírat jen o své odhady. Pokud mám však v tomto svém odhadu pravdu, bude pokles reálné mzdy ve 3. čtvrtletí ve skutečnosti mnohem vyšší, nežli je ten, který bude někdy za čtyři měsíce vykázán.

Takže situace je opravdu vážná.

Procitnutí odborů

Odbory vedené prezidentským kandidátem Středulou konečně procitly z prázdninového snu, který ovšem trval již několik týdnů před prázdninami.

Když se zpětně podívám na své články, již v květnu jsem vyzýval odbory, aby přistoupily k mobilizaci pracujících vyhlášením generální stávky.