Není divu, že v takové situaci musí vláda, jak už je v případě pravicových vlád u nás zvykem, spoléhat na podivná politická „libera“, o jejichž motivech a ceně lze jen spekulovat. Vítězství Nečasovy vlády při hlasování o daňovém balíčku, o důchodové reformě a o církevních restitucích tak bylo dosaženo s pomocí přeběhlických a dalších triků, které, jak mnozí doufali, zůstaly navždy v politickém záhrobí spolu s předešlou pravicovou vládou Mirka Topolánka. Současné dění tak připomíná béčkový thriller, v němž politické záhrobí opět ožívá.
Ještě dlouho se bude spekulovat, kolik „cukru“ a kolik „biče“ bylo použito k tomu, aby rebelové v ODS státotvorně „prozřeli“ a vzdali se mandátů, a aby dva poslanci z Věcí veřejných přešli k vládnímu táboru. A ještě dlouho zůstane pachuť z toho, že jeden z hlasů, jímž byly těsnou většinou schváleny zákony se zásadními dopady na veřejnost, patřil poslaneckému náhradníkovi nepravomocně odsouzenému za korupci.
Netřeba zdůrazňovat, že legitimita takto schválených reformních kroků bude v očích voličů, a to nejen těch levicových, minimální. Ještě horší je, že způsob, kterým byly zákony prosazeny, dál oslabuje, co ještě zbývá z víry české veřejnosti v demokracii. Přispěje k rozšířenému přesvědčení, že v české „demokracii“ se dá všechno koupit, a že „vláda lidu“ je jen pohádka oligarchií pro voliče.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Pehe