Například Bohumil Doležal v reakci na nedávnou návštěvu slovinského filozofa Slavoje Žizka, který mluvil o sílícím střetu kapitalismu a demokracie, reagoval úvahou, že demokracie je bez „kapitalismu", tj. bez soukromého vlastnictví, včetně vlastnictví „výrobních prostředků", a bez svobodného podnikání, zcela neefektivní a nemůže existovat.

S tím lze souhlasit, jenže „vlastnictví" a „svobodné podnikání" mají v dnešním kontextu globálního kapitalismu úplně jiný význam, než měly ještě před 30 lety.

S výjimkou radikální levice málokdo popírá, že tržní hospodářství stálo u vzniku moderní demokracie, a že bylo původně, stejně jako ona, svázáno s občanskou společností, národním státem a vládou zákona. Pozdější nástup „masové" demokracie, kdy se „masovými" staly také občanská společnost, média a kultura, vedl k vytvoření lidového kapitalismu, který vymýtil nejkřiklavější nerovnosti. V řadě vyspělých zemí, zejména evropských, vnikl s pomocí sociálního státu jakýsi „kapitalismus s lidskou tváří."