Hnutí ANO se skutečně podařilo přivést do politiky jak ve volbách do Sněmovny, tak ve volbách komunálních řadu nových tváří.

Jenže se ukázalo, že si poslanci, ministři, zastupitelé na místní úrovni, popřípadě starostové a primátoři z hnutí ANO dlouho nevystačí s předstíráním, že ačkoliv jsou nyní v politice, nejsou politiky. Už proto, že další líbivé heslo z dílny ANO, „prostě to zařídíme“, lze v naprosté většině případů uvádět v praxi jen ve spolupráci s koaličními partnery.

Kdyby ANO vládlo na centrální i komunální úrovni většinově samo, možná by opravdu mohlo předvést, že je možné stát, město nebo obec za určitých okolností řídit efektivně jako firmu. Jenže tam, kde je nutná koaliční spolupráce, začíná politika v čisté podobě. Pokud chtějí být lidé zvolení na různých úrovních za ANO úspěšní, musejí se tedy chovat politicky.

Některým se to zatím daří, přičemž příkladem je sám Babiš, který ukazuje dobré politické instinkty. Některým se to ovšem daří méně, a některým téměř vůbec.

Nejvýraznějším příkladem těch, kdo přechod z firemní či občanské sféry do politiky nezvládli, a už asi nezvládnou, je pražská primátorka Adriana Krnáčová.