Tato argumentace, v níž se šermuje levicí a pravicí, se jeví jako jisté matení pojmů i faktů. Především není jasné, proč mnozí komentátoři i politici mluví o bývalé koalici jako o pravicové, jestliže její údajnou pravicovost zajišťovaly menšinově pouze dvě strany — ODS a TOP 09.
Třetím subjektem, který koalici dával potřebnou většinu v Poslanecké sněmovně, byly nejprve Věci veřejné, a později odštěpek z Věcí veřejných, strana LIDEM. Jejich identita byla v obou případech nejasná, strana LIDEM navíc neprošla s nějakým programem volbami.
Druhou stranou mince ve varováních o možném návratu pravice k moci je jakýsi nevyslovený předpoklad, že Rusnokova vláda není jen takzvaně odbornická, ale ve skutečnosti je vládou levicovou. Nejenom proto, že ji stvořil údajně levicový prezident, ale i proto, že se právě ona nabízí jako programová alternativa vůči bývalé vládě pravice.
Politici na levici, kteří chtějí Rusnokovu vládu podpořit proto, že ji vidí jako de facto levicový projekt, jakkoliv nezakotvený ve dvou největších levicových stranách, se přitom téměř vůbec nenamáhají vysvětlit, co má onou údajnou levicovostí Rusnokovy vlády vlastně být. Začíná to už premiérem.
Je to sice bývalý sociální demokrat, ale před nástupem do současné premiérské funkce působil jako šéf asociace soukromých penzijních fondů, i jako člen sboru ekonomických poradců Nečasovy vlády. To, že nová vláda pod jeho vedením rozhodla, že se má zvýšit minimální mzda o pět set korun, Rusnokovu i vládní levicovost nijak nedokazuje.
Je sice hezké, že k levici se hlásí ministr vnitra Martin Pecina, ministr zahraničí Jan Kohout, nebo ministryně spravedlnosti Marie Benešová, ale čím jsou zahraniční politika, spravedlnost nebo otázky, které spadají pod vnitro, levicové či pravicové? Ministerstva průmyslu a obchodu, financí, či práce a sociálních věcí, kde lze pravicovost či levicovost vlády snadno rozpoznat, jsou naopak řízena lidmi, které je možné řadit k levici jen s notnou dávkou fantazie, nebo kteří stojí názorově napravo od středu.
Pokud budeme tedy používat pravicovost a levicovost jako měřítko, pak není jasné, proč má být právě Rusnokova vláda personální a programovou alternativou k bývalé takzvaně pravicové vládě. Užitečnější kontrast je ten, který se snažil původně nabídnout Zeman, když mluvil o vládě odborníků, kteří mají nahradit údajně zkrachovalé politiky bývalé koalice. Jenže až na výjimky se o členech Rusnokovy vlády jako o odbornících mluvit také nedá.
O to více bude do popředí vystupovat nejzřejmější kontrast mezi oběma vládami: ta Nečasova, i se svými četnými chybami, byla vládou parlamentní, ta Rusnokova je vládou prezidentskou. O moc víc nejde. Ti politici, kteří do toho pletou pravici a levici, jen zbytečně a někdy účelově zamlžují, že se nehraje ve skutečnosti o levici a pravici, ale o ústavní systém.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
