Důkladnější rozbor jeho slov ale budí rozpaky. Prezident nám poněkud tajemně sděluje, že eurodluhová krize je jen „vršíčkem ledovce", tedy vršíčkem hlubší krize euroatlantické civilizace, přičemž obviňuje evropské politiky, že nic neřeší a po výše zmíněných vršíčcích jen „poskakují".

Znepokojený čtenář, dychtivý dozvědět se, v čem spočívá ona zásadní krize kdesi hluboko po vršíčkem ledovce, je ovšem zklamán obecností prezidentových tvrzení: naše civilizace je prý „zpovykaná", konzumuje více než vyrábí, přičemž jejím hlavním problémem je paternalismus sociálního státu.

Návrh německé kancléřky a francouzského prezidenta na prohloubení integrace eurozóny v reakci na krizi prezident považuje za projev jakési nadnárodní „postdemokracie", který neřeší podstatu problému. Řešení zná ale on: Evropa by se prý měla „vrátit ke svým základům", k hodnotám, které zapomněla.

Toto je bohužel jedna z frází, kterou často pronášejí „myslitelé" mlátící prázdnou slámu, takže co jsou ony zapomenuté „základy" se samozřejmě nedozvíme. Pokud Klaus zahlédnul v evropské historii nějaký zlatý věk, o němž my ostatní nevíme, jisté je, že nenabízí ani žádný jejich popis, ani odpověď na otázku, jak se k takovým „základům" vrátit.