Leckdo by si  mohl myslet, že po takových hodnoceních bude logicky následovat rázné doporučení uspořádat nové volby. Jenže jsme v zemi politického oportunismu, kde větší část médií razí zhruba tuto tezi: současná vláda je sice příšerná, ale vláda levice by nebyla o nic lepší, navíc není jisté, že by nové volby nevedly k politickému patu.

 Podle výše zmíněné ankety si prý i „byznys“ myslí, že vláda není skvělá, „ale raději tuhle než nové volby“. Navíc i levicová vláda by tak jako tak musela pokračovat v politice velmi podobné té současné, pokud nemá Česká republika dopadnout jako Řecko. Opravdu?

 Sociolog Ondřej Slačálek nedávno tato neoliberální klišé zajímavým způsobem zpochybnil v textu pojmenovaném trefně „Čas rozsvítit a strašit Řeckem“. Je pravda, že některé sociální programy byly v Řecku přebujelé daleko za hranu toho, co existuje například u nás, a v čem se přesto současná vláda snaží dál škrtat. Slačálek ale připomíná to, co na rozdíl od zbytku Evropy u nás moc není slyšet: že totiž kromě útoků spekulativního kapitálu se Řecko dostalo do problémů především proto, že je prolezlé korupcí a že v něm bohatí neplatí daně.

 Ani u nás na tom nebudou veřejné finance lépe, dokud nějaká vláda nenajde namísto tupých škrtů a „reforem“ šitých na míru neprůhledným ekonomickým skupinám odvahu  ucpat díry, kterými odtékají stamiliardy do kapes korupčníků a neplatičů daní. Jisté přitom je, že současná vláda to nebude.

 Pokud může nějaká politická síla v tomto směru něco udělat, je to dnes jen levice. Pravda, ČSSD si v minulosti dost ublížila jak pochybnými praktikami, tak svým stylem, za což byla koneckonců potrestána už ve dvojích volbách. Je to ale také strana, která je už šest let v opozici, během kteréžto doby se leccos změnilo k lepšímu. Pozitivní je už to, že do nejvyššího vedení přicházejí lidé, jako je Jiří Dienstbier, který si vysloužil obdiv veřejnosti bojem s klientelismem ve vlastní straně, čehož se například užší vedení ODS bojí i jen dotknout. 

 Bohužel u nás převažuje nejen politický oportunismus, který velí  nezkoušet žádné radikálnější změny dokonce ani tehdy, kdy by nové volby mohly přinejmenším upustit tlak z nebezpečně přetopeného kotle. V části médií též vládnou v podstatě primitivní předsudky vůči levici jakéhokoliv zabarvení.

 Příznačná je v tomto směru obálka v posledním čísle jednoho týdeníku, na níž vidíme na oranžově-křiklavém pozadí Miloše Zemana, Jiřího Paroubka, Vladimíra Špidlu a Bohuslava Sobotku spolu s nápisy „Obstarožní socialisté opět míří k moci“ a „Hostina buranů“.

 Jak je typické pro tu část médií, která sní svůj nevyléčitelný neoliberální sen i za cenu naprostého zdiskreditování demokracie skandály i stylem současné vlády, míchá výše zmíněná koláž manipulativně jablka s hruškami. Navíc není vůbec jasné, v čem by levicová vláda „buranů“ mohla být v současné situaci ještě „buranštější“, a hlavně pro demokracii nebezpečnější, než vláda současná, o níž dokonce i přední byznysmeni, kteří by měli být jejími největšími zastánci, mluví nepublikovatelným výrazivem.

Právo,10.4.2012