Prezident si přeje jako velvyslankyni na Slovensku manželku bývalého prezidenta Livii Klausovou, Schwarzenberg si myslí, že Klausová nemá k výkonu funkce odborné předpoklady, navíc do pozice velvyslance na Slovensku byl už de facto schválen diplomat Jaromír Plíšek. Dokud se Schwarzenberg nepodvolí, odmítá prezident schválit další velvyslance navrhované ministrem.

Média prezentují spor mezi hlavou státu a ministrem zahraničí i jako pokračování jejich nedávného souboje o prezidentský post, v němž Klausová podpořila Zemana. Jenže v tomto sporu jde o mnohem víc.

Zahraniční politika je oblastí, v níž je rozdělení pravomocí mezi vládou a prezidentem velmi nejasné. To se ukázalo už během prezidentství Václava Havla, a ještě více pak během prezidentství Václava Klause. Podle ústavy prezident zastupuje zemi navenek a sjednává mezinárodní smlouvy. Jmenuje také velvyslance.

Jakkoliv jsou tyto pravomoci kontrasignované, což znamená, že s jejich výkonem či obsahem musí souhlasit vláda, mechanismus dosahování tohoto souhlasu není v ústavě přesně popsán. Jisté je, že pokud se prezident s vládou na některých krocích v oblasti zahraniční politiky nedohodne, mohou se obě centra výkonné moci navzájem docela účinně blokovat.