Schwarzenberg i předseda vlády Petr Nečas zpochybňují tvrzení policejního vyšetřovatele i policejního prezidenta, že se je Kalousek snažil zastrašit, neboť se prý jedná o tvrzení proti tvrzení. To je pádný argument, pokud vezmeme v úvahu právní stránku věci. Jenže úspěchy a neúspěchy v demokratické politice se odvíjejí v prvé řadě od voličů, a ti, jak ukazují nejrůznější ankety a průzkumy, mají o Kalouskovi jasno.

V situaci, kdy si více než 90 procent respondentů v některých průzkumech myslí, že se Kalousek chová v kauze CASA nepatřičně, podezřele, ba „hystericky“, a kdy popularita tohoto ministra padá k bodu, kde se nejspíš brzy protne s již téměř jen jednocifernou „popularitou“ vlády, se výroky Schwarzenberga i nečinnost Nečase vůči Kalouskovi jeví jako další projev pozoruhodných tendencí současného vládního tábora k politicky sebevražednému jednání.

Premiér Nečas sice prý doufá, že se vláda po dvou letech klopýtání nyní „nadechne“, jenže zcela v logice dosavadního počínání zahajuje druhou vládní dvouletku politicky nesmyslným odvoláním ministra spravedlnosti, který navzdory předešlým chybám spustil jakous takous očistu justice. Toleruje také Kalouskovo bizarní jednání, a v atmosféře všeobecného ekonomického zmaru, notně přiživovaném v českém případě vládními „škrtformami“, odmítá dokonce třeba jen odložit schvalování nákladných církevních restitucí.

Nečas prý nebude na rozdíl o ČSSD vládnout podle průzkumů veřejného mínění, v nichž restituce i další vládní kroky odmítá velká většina lidí. To může být někomu sympatické, ale dá se předpokládat, že „srdce a hlavy voličů“ vládní počínání vyhodnotí úplně jinak.

Jen současné české vládní politice, která žije úplně odtržená od voličů a reality, se tak mohlo podařit, aby už po dvou měsících byla obří korupční aféra sociálně demokratického hejtmana Davida Ratha zcela zastíněna průšvihy ve vládním táboře, a preference ČSSD přestaly s přispěním vládního neumětelství padat. Na obzoru je tak scénář, který ve světle Rathovy aféry na čas ustoupil do pozadí: totální zdecimování české pravice, srovnatelné s tím, co jsme viděli nedávno na Slovensku.

V takovém případě by si měly vládní strany i na ně napojené neprůhledné „podnikatelské“ struktury z celého srdce přát, aby Kalousek neměl pravdu, když tvrdí, že policie je navzdory nedávnému zatčení opozičníka Ratha zpolitizovaná v neprospěch vládního tábora. Anebo by měly zabránit tomu, aby ji svými výroky dále politizoval. Začíná-li se totiž policie, prý aktivisticky a nepatřičně, osmělovat nyní, kdy vláda ještě vládne, nelze ani domýšlet, co všechno by mohla začít prošetřovat v případě vítězství levice.

Právo, 17.7.2012