Když Gross po těžké nemoci 16. dubna zesnul, vyrojila se řada kritických komentářů, reflektujících jeho působení v politice, jakož i podezřelé získání právnického doktorátu, nevysvětlené financování koupě jeho bytu a pak náhlé zbohatnutí po odchodu z politiky. Velmi málo se mluvilo o tom, co dobrého Gross vykonal.

Jako by se do hodnocení Grosse promítal jakýsi většinový pocit viny za to, že se nám nepodařilo proces postkomunistické transformace zvládnout lépe. Jak už to bývá, po bitvě je každý generál, takže víme, co všechno se mělo udělat jinak a jaké jsme měli mít politiky.

Málokdo si připustí, že nikoliv jen Stanislav Gross, ale před ním a po něm i řada dalších politiků řídili transformaci společnosti, která byla těžce poznamenaná 41 lety komunistického režimu, a možná neměla na to, aby se v daném období chovala morálněji. Nic na tom nezmění ani skutečnost, že si spousta Čechů už tradičně myslí, že by věci dokázali dělat lépe, kdyby byli právě oni těmi nahoře.

Že politici nemohou být v demokracii už z podstaty věci v průměru lepší než je zbytek společnosti, to u nás málokdo rád slyší. Možná k tomu trochu přispěla i skutečnost, že v čele státu stál v osobě Václava Havla po mnoho let politik, který obrazem svého národa nebyl. Dodnes si mnozí neuvědomují, že Havel byl skutečná výjimka.

Říká se, že Gross byl na svou dobu zručným technologem moci. Skutečností ale je, že už v roce 1989 vstoupil do sociální demokracie, která v té době rozhodně nepůsobila jako výtah k moci.