I proto jsem Vám, jako „dárek k narozeninám“ nabídl kritické zamyšlení nad Vaším působením v politice a veřejném prostoru po roce 1989.

Kritickému zamyšlení byste se jistě nebránil ani teď, kdy se svět se smutkem dozvídá, že už nejste mezi námi. Nebránil byste se už proto, že nekritických hodnocení a oslavných slov se teď jistě dočkáte i od lidí, kteří Vás během posledních dvaceti let soustavně kritizovali. Mnozí docela jistě přehodnotí své postoje zpochybňující jak Váš význam coby vůdčí postavy demokratické opozice u nás, tak politika, který vedl zemi v době budování základů demokracie.

Já bych chtěl v této chvíli na Vás ale vzpomenout jako na člověka. Když jste mi v roce 1997 nabídl, abych pro Vás pracoval, neváhal jsem nikoliv především proto, že jste byl už tehdy „historickou“ postavou, nebo proto, že bych chtěl za každou cenu pracovat pro prezidenta země, ale především proto, že jsem Vás už před tím osobně poznal během některých neformálních setkání, kam jste mne občas zval, jako člověka, jehož nejvýraznější kvalitou bylo, že okolo sebe šířil „pozitivní energii“.