Jiří Řezník: Kdy a kde se zrodil a co znamenal pojem sociální stát

Podle české Wikipedie se tento konstrukt i jeho kritika zrodily až ve 40. letech 20. století, podle Blackwellovy encyklopedie politického myšlení buď jde o jakousi záchrannou síť zajišťující minimální míru blahobytu, nebo o prostředek přerozdělování majetku bohatých ve prospěch chudých za účelem sociální rovnosti. Pan doc. Josef Schneider ve svém článku „Sociální stát ve státě“, publikovaném v pátém ročníku Obzoru národohospodářského ( 1900) v rubrice Menší zprávy ukázal, že všechno bylo jinak. Bývali Češi státní jonáci, nejenom v pojídání knedlíků.

V brožuře Der sociale Staat im Staate (v Lipsku u [Verlag von] Wilhem Freidrich [1898,1900,1909]) navrhuje [Johannes Carl] Barolin jako jeden ze způsobů klidného řešení sociální otázky utvoření sociálních států (spíše řádů) ve státech (říších). Jako nyní vojsko nebo mnišské řády tvoří zvláštní stavy, tak by se starci, sirotkové, nalezenci, mrzáci, slabomyslní, nezaměstnaní, propuštění trestanci, tuláci, opilci, děti zločinců a členové dobrovolně se hlásící spojili v sociální stát, dle okresů a obcí uspořádaný a úřednímu dozoru podřízeny, který by obdržel v majetek nynější ústavy chudinské a kapitalisované chudinské příspěvky obcí a okresů, vykonával práce hospodářské a řemeslné pro sebe a převzal též všechny nevyplácející se práce veřejné, na př. meliorační. Plodiny a výrobky sociálního státu neuváděly by se na trh veřejný. Neměnilo by se nic na stávajících útvarech státních, třídách lidské společnosti, zákonech a p. a zůstali by všichni, kdo se uživí bez cizího vedení, úplně svobodnými a samostatnými.

Komenář pana docenta: „Návrh Barolinův zasluhuje pozornosti nejen pro svou původnost a pro ušlechtilý cíl, nýbrž hlavně pro to, že Barolin jako majitel chemického velkoobchodu na mnoho států rozšířeného má stálé přímé styky s průmyslem a lidem za různých podmínek žijícím a že od jeho stálého bystrého pozorování můžeme skutečně očekávati návrhy praktické. Nechceme proto nikterak podceňovati návrhu Barolinova, nýbrž ukázati, že mnohé zlo, jež spisovatel chce odstraniti sociálním státem, odstranilo by se lépe zrušením příčin. Hlavní příčinou, že jest tolik druhů lidí, kteří nejsou s to bez vedení se uživiti a musejí od spoluobčanů býti živeni, jest nedostatečné anebo nepravé vychování, vzdělání a vyučování, a kdyby se toto opravilo, pomohlo by se i bez sociálního státu.

Aby se dítky v prvém věku nezkazily, potřebovaly by se jen dosavadní ústavy a útulky rozhojniti i rozšířiti tak, aby tam všichni nalezenci, sirotkové a dítky rodičů nehodných nalezli zaopatření dobrý základ k. zdravému vývoji poskytující, vychování chránící před mravní zkázou a vzdělání vedoucí ku vlastní výživě. Zaměstnání dítek při nejsnadnějších pracích hospodářských v útulku po přiměřenou dobu učilo by dítky hravě práci člověku nejen výživu, ale i potěšení poskytující, a snížilo by i při starších dítkách náklad na vydržování v útulku. Výhody nynějších jeslí a školek pro rodiče, pracující, nemocné a chudé staly by se skoro všude přístupnými.

Pokud se týče výchovy ve škole, nelze pozorovateli praktického života přehlédnouti jedné nesrovnalosti, kterou třeba ovšem velmi opatrně řešiti. Zdá se totiž, že školy naše učí až trochu přílišné a škodné lásce k bližnímu. Dávajíce dle návodu obdrženého bližním svému poslední sousto od úst, podkopáváme své vlastní bytí a nemajíce z práce užitku, zápasíme dlouho ve světě, místo abychom pro zajištění své byli také obchodníky, při všem jednání hospodářsky myslícími, a nedávali zpravidla jinému ničeho z lásky, nýbrž prodali mu vše s připočítáním všech útrat a řádného čistého zisku. Rozřešení neshody této mezi ideálním a praktickým návodem k životu docílí se ponecháním náležité svobody vyučovací učiteli, aby s chutí studoval mravní stav svého žactva a vedl mysli dítek dle svého uznání tu jedním, tu druhým směrem.

Dále by se mělo ve všech školách co nejvíce hleděti k zaměstnání praktickému a učiti na př. v hlavních školách ve vyšších třídách povinně hospodářství zejména na venkově. Obchodu a všeobecně důležitým pracím řemeslným ve městech, tak aby se v mladých občanech budila snaha, tyto výnosné práce i později v životě zkusiti a v nich výživu hledati.

Konečně by bylo třeba ku zvýšení průměrného blahobytu zvýšiti výdělečnou schopnost obyvatelstva co největším usnadněním přístupu ke každému vzdělání. Vybírání školného neměl by ani stát na žádné škole veřejné trpěti, a učení mělo by býti na všech školách volné každému státnímu příslušníku, prokáže-li potřebnou průpravu. Chybné jsou obavy, že by se hromadil učený proletariát na škodu státu. [Vida, už tehdy strašila Bolongská deklarace – porn.autora]. Lépe bylo by, kdyby měl řemeslník a rolník vysokou školu, než když vzdělání všeobecně poskytované jest tak nízké, že část obyvatelstva zůstává tupé mysli neb tone v nesprávných a záhubných naukách. Jistě též čím vyššího vzdělání lidu se poskytne, tím méně bude starců, nemyslivších na zaopatření, chudáků, sešedších vlastní vinou, nezaměstnaných a štítících se práce, zločinců, opilců a jiných nucených údů sociálního státu Barolinova.

Vedle škol napomáhá vzděláním k blahobytu četba a tu jak dlužno mnohého v poslední době pochváliti (na př. zrušení novinářského kolku u nás), tak nelze zamlčeti, že by bylo záhodno v zájmu lidu s průměrným vzděláním menším, který nemůže vše čtené rozvažovati, kdyby se trochu přísněji hledělo na ty, kteří noviny i knihy píší. Kdo má učiti děti v zahrádce, musí skládati přísné zkoušky, ale redaktorem, přispívatelem může býti i osobnost nevzdělaná a pochybná, jejíž výživou jest štvaní, často i jiné přímé poškozování lidu. I »politickou činnost« provozují u nás bohužel po hospodách lidé se vzděláním nezakončeným, kteří ničeho nezkusili, v práci nevydrželi a místo, aby mimo práci se doučovali a zotavovali, zdraví si podkopávají a sebe i jiné v duševní a hmotné bídě utápějí.

Zvláštní výhodu, rozhodující i v době nynější, vidí Barolin v tom, že by se při jeho sociálním státě rozmnožila branná moc úbytkem neschopných, a že by získala i tím, že by členové jeho státu v přísných řádech byli vychováni. Avšak i tu není třeba, aby se schválně zakládal sociální stát ve smyslu Barolinově. Kdyby se zařídil všude veřejný, povinný dohled lékařský na děti školní škol obecných i pokračovacích, kdyby se rozmnožily nemocnice a bezplatně léčili chudí, zařizovaly povinné kolonie pro nakažlivé nemocné, sestátnil stav lékařský i lékárny atd., zajisté by též již stouplo zdraví občanstva i branná síla. Nenáhlým přibližováním zřízení školního vojenskému mohlo by se docíliti, že by byla v. létech nynější činné služby vojenské valná část mužského obyvatelstva již vojensky vycvičena a vzdělána, tak že by se vlastní služba vojenská u těchto občanů valně zkrátila. Srovnáme-li poměry švýcarské s poměry ve státech velmocenských a vzpomeneme-li oněch statisíců rukou, o které právě v nejlepších letech jejich hospodářství obchod a průmysl i u nás přijde, musíme toužiti, by tento úbytek omezen byl, ne-li jiným způsobem, tedy přeložením přípravy vojenské na léta mladší. Zejména dlouhou činnou službu vojenskou měly by státy odstraniti, neboť vzdaluje řemeslníky a rolníky od práce tak dlouho, že obor svůj zapomenou neb že se jim znechutí a vyhledávají si život jiný. Jsou tedy pro těžbu plodin i zpracování jich ztraceni nejen na tři léta, nýbrž na vždy.

Že by zařazení mravně kleslých do státu sociálního jim bylo ku prospěchu, o tom nebude nikdo pochybovati, avšak jistě by neprospělo členům ostatním. Žádný řádný nynější socialista nestál by asi o to, aby se směl s tuláky, pijáky a propuštěnými zločinci děliti, a sotva by byli náčelníci i ostatní členové nového, takového světského řádu prodchnuti potřebnou láskou bratrskou a trpělivostí. Kdo se skutečně stal nehodným svobody, toho nejlíp vypověděti neb zavézti do trestanecké kolonie. Pobyt v daleké cizině vyvolal by v něm něžnější city, nesnáze podnebí, nezvyklé potravy a opuštěnost napravily by jej při stálé práci a vážil by si jinak pobytu ve vlasti, když by mu návrat byl povolen. Nynější trestnice jsou spíše na mravní zkázu chudiny, vidoucí, jakou výživu, pořádek a zdravý byt i dílnu má, kdo chybil, kdežto mnozí poctiví dělníci v otravných plynech a prachu s nebezpečenstvím musejí dříti se, až je nedostatečná výživa a přemáhání přivede v předčasný hrob.

Máme tedy, shrnujíce úvahu, za to, že Barolinův sociální stát jest výmysl zbytečně umělý a že obyvatelstvu v bídě žijícímu pomoci lze náležitým zdokonalováním zařízení již nyní k cíli tomu sloužících“.