Rekonstruujete nebo stavíte nové bydlení a myslíte, že si můžete svobodně vybrat, kde budete – u sebe doma – chodit na záchod? Omyl. I na to se ve stavebním řízení pamatuje. Vyhláška č. 268/2009 Sb. se změnami podle 20/2012 Sb. ruku v ruce s normou ČSN 734301 jsou moji favoriti na nejvlezlejší nařízení. Regulují, kam smíte doma chodit na záchod. Téma je to vlastně veselé. Jenže podřít se tomuto nesmyslu stojí přes 100 000 Kč.

Konkrétně stát rozhodl, že záchodová mísa nesmí být v koupelně. Radostnou výjimku je možné uplatnit, jenom pokud má byt nejvýše dvě obytné místnosti. Pak v koupelně mísa být může. Naopak pokud má bydlení dvě až čtyři místnosti, pak součástí bytu musí být samostatný záchod. A od pěti místností výš už zase musí být toalety nejméně dvě. Tedy jedna mísa na 2,5 místnosti.

A to ještě není všechno.

Dveře ze záchodu musí vést na chodbu. Nesmíte záchod napojit na žádnou místnost. Výjimkou je druhá záchodová mísa, ale jenom pokud máte alespoň pět ložnic. Ke druhé míse se vztahuje okouzlující věta „druhý záchod může být přístupný přímo z ložnice, pokud slouží jen pro potřebu jejích uživatelů.“ Takže když třeba spojíte druhý záchod s ložnicí rodičů, tak byste se měli jít udat pokaždé, když neuhlídáte potomka, a ten svévolně použije záchod, který je zkolaudovaný jen pro potřebu uživatelů ložnice.

Otcovskou ruku státu s toaletním papírem ocení zejména jednočlenné domácnosti.