Když jsem před rokem a půl odstoupil z Kolegia Generálního ředitele, abych se eticky vyrovnal s tím, že chci zveřejnit kritické výtky (tehdy šlo o schvalovací režim literární přípravy projektů a některé personální kroky), pod svůj názor jsem se pro ČTK i další média zcela samozřejmě podepsal. Neobával jsem se „odvety“ ze strany vedení ČT, přestože jsem v podstatně méně hájené pozici, než redaktoři televizního zpravodajství – nejsem zaměstnancem ČT a žádné odbory se za mne nepostaví, když nedostanu práci.

A tak si kladu otázku, zda jsou petenti, chránění odbory i svou početností, opravdu tak vystrašení, nebo jen chtěli vytvořit jakousi kouřovou clonu „obav z odvety“ a tedy panujícího strachu mezi zaměstnanci ČT. Paní D. Drtinová poněkud infantilně napsala, že neuhne, i kdyby proti ní „stálo 500 Moravců“. Spíše než o realitu se jedná o mesianistickou pózu novinářky, která s eskalující energií vedla konfrontační rozhovory v ČT způsobem, jaký nemá obdoby v seriozních televizích západní Evropy (mám na mysli BBC, ORF, či ZDF).

Jen pro pořádek – 61 kolegů petentů vyjádřilo vedení zpravodajství důvěru a odmítlo tvrzení, že se dopouštělo obsahových manipulací.

Čtu-li věcné zdůvodnění petice, musím souhlasit (byť v poněkud pozměněném významu) s textem stížnosti v části, kde se píše, že: „...favorizování některých politických proudů, je … v rozporu s úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání…“.

Z textu stížnosti petentů Radě bezděky plyne potvrzení takového názoru – velká část údajně „cenzorních“ zásahů editora se týká omezeného zveřejňování kontextuálního ostouzení prezidenta Zemana a osob s ním spojovaných, a naopak nezveřejňování v dostatečné míře projevů prezidentského kandidáta Schwarzenberga.