Upoutal mě veskrze odsuzující rozhovor dvou mladých zamračených děvčat v šátcích nad tím textem. České vyznavačky islámu, usoudil jsem. Tyto nejsou jako bývalá androška Marie ze Synkáče, kterou na nuselském náměstí potkávám, jak se zahalenou hlavou a v bílých dlouhých šatech v podřepu vykuřuje za bujným křoviskem.
"Co blbneš?" zeptal jsem se ji poprvé.
"Když nepiju, tak aspoň hulím. A schovávám se, aby mě Alláh neviděl," usmála se a vzpomněla na Magora. Marie tady džihád šířit nebude, ulevilo se mi tenkrát. Ale co ty dvě rozhořčené slečny?
Obavy z islámského terorismu, vzedmuté po americkém 11. září a bostonském atentátu poněkud opadly, aby opět vyvřely poté, co teroristé z Boko Haram unesli 276 dívek ze střední školy v Nigérii. Hrůzný čin, odvolávající se na myšlenky proroka Muhammada, vyvolal obrovskou vlnu solidarity, ale oprášil také úvahy o islámu coby státním náboženství, životním stylu (viz nuselská Marie) či víře, která u mnohých může přejít až k islámskému fundamentalismu, se snahou vnutit i Evropě s křesťansko-židovskou tradicí právo šaría (viz jednou možná dívky z Jiřáku).
Mnozí ale oprašují i zjednodušená konstatování, že samozřejmě všichni muslimové nejsou teroristi, nicméně, kteří teroristi nebyli muslimové. Jako by zapomněli na italské Rudé brigády, baskickou teroristickou organizaci ETA, německé Baadera s Meinhofovou a další.
A co je to za argument, že nemohou-li být v Bahrajnu, například, kostely a stávající se bourají, nesmí se v Praze postavit mešita? Nejsou snad v jiných metropolích? Nebyla by i jistým osvěžením mezi tou pražskou nadutou barokní pýchou? Popravdě, líbila by se mi na Klárově víc, než Preclíkova nevkusná plastika (zesnulý Mistr promine) či zamýšlená další výtvarná ohavnost v podobě okřídleného lva.
Ano, někteří islámští guruové snaží se distancovat od myšlenky dobývání Evropy násilnou formou, aby křesťanská vojska u Vídně nemusela už odrážet osmanské hordy. Využívají sofistikovanější metody pro jejich představu islamizace Evropy. Pronikáním prostřednictvím nejrůznějších institucí, kulturních nadací a tak podobně. A Evropa bije na poplach! Pro kristapána, jak říkávala babička, to jsme v Evropě tak slaboučcí, že se neumíme ubránit tomuto? Čemu pak ano?
Post skriptum: Samozřejmě budu raději poslouchat úsměvné tlachání papeže Františka s Bibim, tedy izraelským premiérem Netanjahuem o tom, zda Ježíš mluvil hebrejsky či aramejsky, než v českých obchodech zdravit Salom alejkum. Nestrašme se tím však.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
