Upoutal mě veskrze odsuzující rozhovor dvou mladých zamračených děvčat v šátcích nad tím textem. České vyznavačky islámu, usoudil jsem. Tyto nejsou jako bývalá androška Marie ze Synkáče, kterou na nuselském náměstí potkávám, jak se zahalenou hlavou a v bílých dlouhých šatech v podřepu vykuřuje za bujným křoviskem.

"Co blbneš?" zeptal jsem se ji poprvé. 

"Když nepiju, tak aspoň hulím. A schovávám se, aby mě Alláh neviděl," usmála se a vzpomněla na Magora. Marie tady džihád šířit nebude, ulevilo se mi tenkrát. Ale co ty dvě rozhořčené slečny?