V autorově myšlenkovém pochodu v tu zbrklou chvíli. Četl jsem ten sloupek jednou, dvakrát, po třetím čtení jsem znejistěl: co tento vzdělaný muž s pronikavým duchem a brilantním nejen glosátorským šarmem zplodil?

Literární noviny čtu od chvíle, kdy jsem začal rozum brát. Započal jsem s oním čtecím rituálem Literárkami, jež odebíral dědeček Fischer v 50. letech. Pochvalně kýval hlavou, dočetl-li cosi podnětného, což i tenkrát se v nich našlo, naopak rozhořčil se, narazil-li na článek, s nímž bylo jeho myšlení v rozporu.

Dodnes pamatuji, že jedním z takových byl text A. J. Liehma o světovém sionismu. Dědeček se rozhořčil. Nedožil se bohužel doby, kdy se z A. J. Liehma, představitele generace procitnuvší z naivního étosu budování lepších zítřků, stal všestranně jasnozřivě myslící intelektuál.