Značně zateplený červeným vínem jsem se, ač ve zralém věku, zapýřil jak mladík při první romantické schůzce. Myslela Václava Havla, t.č. prezidenta, jak všeobecně známo. V zateplování za mnou nikterak nezaostávala, proto se náš rozhovor uvolňoval do vzájemné žoviálnosti, při níž se nad vyřčenými slovy zas až tak nepřemýšlí. Linuly se z úst s nebývalou hravostí, nereálně nápadité myšlenky poletovaly vzduchem, jako bychom byli staří přátelé či aspoň dobří známí. Nebyli.
V restauračních prostorách pražského Mánesu, funkcionalistického skvostu, odvážně nalepeného na Šítkovskou vodárenskou věž (od konce 70. let sloužící jako pozorovatelna StB) zahájil jsem před hodinou výstavu obrazů bulharsko-českého malíře Valentina Popova. Kumštýř neobvyklé poetiky ve výrazu se s Livií Klausovou znal a tak samozřejmě paní premiérovou na vernisáž pozval. Snad aby výstavě dodal na významu, možná opravdu jen čistě z nezištného přátelství, jak ihned podotkl. Věřím mu. Nepřisuzujme všemu apriori vyčůranostní důvody, že.
„No, jak si to představuju, paní Livie,“ oslovil jsem ji nenuceně. „Představuju si to následovně: domluvim tady nějakou další výstavu a oficiálně pošlu pozvání vašemu manželovi, s kterým to už doma proberete tak, aby vás doprovodil. No a Václavovi nebo Olze Havlovým hodim pozvání naproti domů. Pak je tady u tohodle stolu posadíme a uvidíme.“
Vzal jsem její štíhlou ruku do své a jejím ukazováčkem se několikrát dotkl mého, zda náhodou mezi námi, tedy promiňte, mezi prsty, nepřeskočí jiskra. Nepřeskočila. „A takhle to zkusíme s nima,“ řekl jsem vítězoslavně. „Co říkáte, skvělý nápad, že?“ havlovštil jsem. Rozpaloval jsem se do žhava při myšlence, jak mezi oběma rivaly přeskočí elektrický oblouk porozumění.
P. S. Pominu vážné i nevážné, vtipné i méně vtipné komentáře na téma: Livia Klausová – velvyslankyně na Slovensku ano či ne. Nemluvě o okamžitě vyhřezlých názorech lidu přisprostlého, na toto téma. Paní Livii chci prostřednictvím ctěného rádia po letech pozdravit, připomenout ji onen pošukaný mánesácký večerní rej a apelovat na její zdravý úsudek: coby inteligentní a vzdělaná dáma, nicméně dnes už pouze manželka exprezidenta, nedělejte, paní Livie, mrtvého brouka a téma vaší kandidatury na velvyslanecký post rázně sama veřejně smeťte se stolu!
A vašeho Miloše s mým Karlem, chcete-li, přijměte vahou své osobnosti zasednout raději v Mánesu ke kulatému stolu a pokuste se s jejich ukazováčky provést náš dávný žertéřský kousek s přeskočenou jiskrou coby ostrůvkem pozitivní deviace, jak prezident neoriginálně žertuje se souslovím, vzniklým na filosofické fakultě počátkem normalizace. Rozum a politický cit musí zvítězit nad ztrátou soudnosti a politickou tvrdohlavostí.
Komentář zazněl v pořadu Názory a Argumenty na ČRo Plus. Publikováno se svolením vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
