„A jak si to představujete, aby se můj Václav mohl na něčem dohodnout s vaším Václavem?“ zeptala se mě v počátku 90. let paní Livia Klausová. „S mým?“ povytáhl jsem obočí.
Značně zateplený červeným vínem jsem se, ač ve zralém věku, zapýřil jak mladík při první romantické schůzce. Myslela Václava Havla, t.č. prezidenta, jak všeobecně známo. V zateplování za mnou nikterak nezaostávala, proto se náš rozhovor uvolňoval do vzájemné žoviálnosti, při níž se nad vyřčenými slovy zas až tak nepřemýšlí. Linuly se z úst s nebývalou hravostí, nereálně nápadité myšlenky poletovaly vzduchem, jako bychom byli staří přátelé či aspoň dobří známí. Nebyli.
V restauračních prostorách pražského Mánesu, funkcionalistického skvostu, odvážně nalepeného na Šítkovskou vodárenskou věž (od konce 70. let sloužící jako pozorovatelna StB) zahájil jsem před hodinou výstavu obrazů bulharsko-českého malíře Valentina Popova. Kumštýř neobvyklé poetiky ve výrazu se s Livií Klausovou znal a tak samozřejmě paní premiérovou na vernisáž pozval. Snad aby výstavě dodal na významu, možná opravdu jen čistě z nezištného přátelství, jak ihned podotkl. Věřím mu. Nepřisuzujme všemu apriori vyčůranostní důvody, že.
„No, jak si to představuju, paní Livie,“ oslovil jsem ji nenuceně. „Představuju si to následovně: domluvim tady nějakou další výstavu a oficiálně pošlu pozvání vašemu manželovi, s kterým to už doma proberete tak, aby vás doprovodil. No a Václavovi nebo Olze Havlovým hodim pozvání naproti domů. Pak je tady u tohodle stolu posadíme a uvidíme.“
Vzal jsem její štíhlou ruku do své a jejím ukazováčkem se několikrát dotkl mého, zda náhodou mezi námi, tedy promiňte, mezi prsty, nepřeskočí jiskra. Nepřeskočila. „A takhle to zkusíme s nima,“ řekl jsem vítězoslavně. „Co říkáte, skvělý nápad, že?“ havlovštil jsem. Rozpaloval jsem se do žhava při myšlence, jak mezi oběma rivaly přeskočí elektrický oblouk porozumění.
P. S. Pominu vážné i nevážné, vtipné i méně vtipné komentáře na téma: Livia Klausová – velvyslankyně na Slovensku ano či ne. Nemluvě o okamžitě vyhřezlých názorech lidu přisprostlého, na toto téma. Paní Livii chci prostřednictvím ctěného rádia po letech pozdravit, připomenout ji onen pošukaný mánesácký večerní rej a apelovat na její zdravý úsudek: coby inteligentní a vzdělaná dáma, nicméně dnes už pouze manželka exprezidenta, nedělejte, paní Livie, mrtvého brouka a téma vaší kandidatury na velvyslanecký post rázně sama veřejně smeťte se stolu!
A vašeho Miloše s mým Karlem, chcete-li, přijměte vahou své osobnosti zasednout raději v Mánesu ke kulatému stolu a pokuste se s jejich ukazováčky provést náš dávný žertéřský kousek s přeskočenou jiskrou coby ostrůvkem pozitivní deviace, jak prezident neoriginálně žertuje se souslovím, vzniklým na filosofické fakultě počátkem normalizace. Rozum a politický cit musí zvítězit nad ztrátou soudnosti a politickou tvrdohlavostí.
Komentář zazněl v pořadu Názory a Argumenty na ČRo Plus. Publikováno se svolením vydavatele.
Pane Fialo, díky za vaši iniciativu, tak, aby se občané dozvěděli pravdu. Jen mě mrzí, že konference proběhne v poslanecké sněmovně , tyto opravdové odborníky bychom měli slyšet v diskusi bud ve veřejnoprávní české televizi, kterou si všichni platíme, nebo v jiné komerční televizi, ale obávám se, že...
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.