Návštěva tureckého prezidenta Erdogana v Petrohradu a jeho jednání s prezidentem Putinem už nyní znamená zásadní geopolitické fiasko Baracka Obamy, Angely Merkelové a Západu jako celku.

Mediální i politický mainstream šílí, rakouský kancléř prohlašuje, že je třeba ukončit přístupové rozhovory s Tureckem, jiní velmi opatrně naznačují, že by také Turecko mohlo opustit NATO.

Po každém takovém prohlášení Erdogan jen dále přitvrzuje a nenechává nikoho na pochybách, že za nepřítele pokládá Západ a zejména USA a Německo.

Je to až tragikomická situace, že má být Turecko trestáno tím, že bude muset rezignovat na členství v EU či NATO, ale ve skutečnosti tento náš svět, jistě i k naší radosti chce opustit.

Naše média se oslavně rozepisují o humanistickém klerikovi Güllenovi, o síti jeho tisíců škol a mohutného infrastuktuálního zázemí, a ignorují fakt, proč se může sejít v Turecku na milión odpůrců puče, a to nejen z řad Erdoganovi strany a proč i v Německu se schází desetitisíce jeho stoupenců.