Návštěva tureckého prezidenta Erdogana v Petrohradu a jeho jednání s prezidentem Putinem už nyní znamená zásadní geopolitické fiasko Baracka Obamy, Angely Merkelové a Západu jako celku.
Mediální i politický mainstream šílí, rakouský kancléř prohlašuje, že je třeba ukončit přístupové rozhovory s Tureckem, jiní velmi opatrně naznačují, že by také Turecko mohlo opustit NATO.
Po každém takovém prohlášení Erdogan jen dále přitvrzuje a nenechává nikoho na pochybách, že za nepřítele pokládá Západ a zejména USA a Německo.
Je to až tragikomická situace, že má být Turecko trestáno tím, že bude muset rezignovat na členství v EU či NATO, ale ve skutečnosti tento náš svět, jistě i k naší radosti chce opustit.
Naše média se oslavně rozepisují o humanistickém klerikovi Güllenovi, o síti jeho tisíců škol a mohutného infrastuktuálního zázemí, a ignorují fakt, proč se může sejít v Turecku na milión odpůrců puče, a to nejen z řad Erdoganovi strany a proč i v Německu se schází desetitisíce jeho stoupenců.
Abych nevedl jen svou notu, s pokorou ocituji část článku Terezy Spencerové, zjevně nejkvalitnější zahraničněpolitické komentátorky Česka, která dává zcela jiný pohled na bagatelizovaný příběh gülenovského puče: „Erdogan po návštěvě šéfa amerického generálního štábu generála Dunforda znovu obvinil Západ – a USA především – z podpory puče, který byl podle něj připravován „v zahraničí“. A tím jsme obratem ruky u islámského duchovního Fethullaha Gülena, Erdoganova arcinepřítele, nad nímž drží ochrannou ruku spousta amerických osobností nebo organizací, nejspíš i včetně CIA a FBI. Problém je v tom, že podle dostupných rozborů většina Turků, ať už erdoganovských, nebo i těch sekulárních, o Gülenově vině nepochybuje, byť o jejich argumentech by se asi dalo diskutovat. Gülenovo hnutí Hizmet ale platilo dovolené v Turecku více než stovce amerických kongresmanů, Hillary Clintonová si je zvala na své slavnostní večeře, zelenou kartu mu v USA zařídili vysocí činitelé CIA… Pro lepší obrázek se opravdu stačí podívat na web gülenovské organizace Mozaiky v České republice – v odkazech narazíte na Forum 2000, Člověka v tísni nebo Tomáše Halíka.…. Stačí?
Nuže tento Erdogan, který se brání proti barevné revoluci jako kdysi Egypťané, Syřané, Libyjci, Iráčané se zjevně rozhodl rozkročit se více do široka, opustit jednostrannou euroatlantickou variantu a minimálně ji doplnit o euroasijskou.
Střet o geopolitické těžiště moci, se přesouvá na Blízký východ.
Podpoří-li Erdogan Putina a přestane-li usilovat o pád Asada, bude změněna geopolitická mapa světa.
Sečteno a podepsáno, po rozvratu v Iráku, po rozvratu v Libyi, po rozvratu v Afganistánu vítězství Bašara Asada bude znamenat konec americké imperialistické politiky.
A to není samozřejmě vše, návrat k myšlence plynovodu Turk stream, návraty statisíců ruských turistů na tureckou riviéru platí mnohé, stejně jako obnovení dovozu tureckého ovoce a zeleniny do Ruska…
To hlavní však spočívá ve vojenskopolitické oblasti. Jestliže Turecko, hlavní vojenská výspa na jihovýchodě NATO začne intenzivně spolupracovat s NATO, poté, co na posledním summitu ve Varšavě bylo Rusko označeno jako největší protivník, či poté, co je za takového označováno ve vojenské doktríně Bundeswehru, Velké Británie, Polska a USA ani nemluvě, měli by si západní váleční alianční soudruzi položit otázku, kde udělali chybu.
Zda NATO není už jen jakási fikce obrany a zda onen Trump nemá náhodou pravdu, že se tento pakt už přežil…
Bude to velký den a západní politici v čele s Obamou a Merkelovou by měli zpytovat, kam nás zavedli.
A nejen zpytovat…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
