Přišlo určité období, kdy Babiš nesoptil, neječel, ale mluvil klidně, stručně a kuse a k věci. Mnohý jej mohl brát jako významného člena vládního týmu odpovídajícího za ekonomiku země, která se zvedá. A začal získávat sympatie i mimo okruh svých bývalých voličů.

Včera jsem si udělal čas a poslouchal intervieu pana místopředsedy vlády. Šílené:  Křik, ječení…Ani jediný věcný argument.

Zdá se, že když přijde krize, téma, které mu logicky není vlastní  a hlavně křeč, v jaké jedná, vrací se jeho přirozenost : hysterické kolovrátkové monology pronášené napůl cizí řečí, která připomíná něco mezi češtinou, slovenštinou a bulharštinou.

A jeho věty typu : Jsem bojovník proti korupci u tohoto miliardáře, který leštil kliky a vemlouval se premiéru Grossovi, účastnil se podivných privatizací, vtíral se k šéfům nejrůznějších stran a ministrům,  působí komicky.

Andrej Babiš je přece je synonymem největšího střetu zájmu v historii možná celého Československa od roku 1918. A to ví každý. I ti, kterým to nevadí i ti, kteří tím žijí. U mě nastal zlom.  Ať mluví o ekonomice, ale ať proboha nemluví o tom, jak je čistý. To jsou slova, která vytištěna na toaletní papír, by mohla sloužit jedinému účelu.