Nechci to zlehčovat, ale my Češi a nebo spíše jen někteří z nás, ten souboj o rakouského prezidenta vnímal jako jakýsi mač našeho mužstva v hokeji.
Ale dobře. Mnozí z nás chápali, že jde o významný signál. Nejen pro Rakousko, ale pro celou Evropu. Ten kruh se pomalu uzavírá... Byly to volby do evropského Parlamentu, kde získaly silné hlasy uskupení kritické k současnému uspořádání Evropské unie. Mainstream to ignoroval.
Potom přicházely jednotlivé volby v národních státech Řecko, Polsko, Portugalsko, Španělsko, ba i regionální volby ve Francii a Německu. Syriza, Kyczynského Právo a spravednost, socialisté v Portugasku, Podemos ve Španělsku, Národní fronta Marine le Pen ve Francii, Alternativa pro Němcko.
Nyní u našeho souseda Rakouska, se kterým jsme v dobrém i zlém spolužili tuším 300 let proběhly volby na prezidenta. Tu svobodu, tu odvahu, ten odpor proti zastaralému, ale hlavně nebezpečnému, kterou představuje dnešní Evropská unie, vyjadřoval onen okopávaný, kulhající, ale zároveň charismatický a moudrý Hofer.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV