Rozhodně jsem se nechtěl zapojovat do diskuze na téma profašistických selhání Ferdinanda Peroutky. Ctil jsem jej jako autora třídílného komplexu Budování státu, ale nikdy jsem  neměl pochyb o tom, že minimálně ve dvou článcích hrubě selhal a bylo to o to významnější, že byl brán jako nositel prvorepublikového etosu. Odmítám se piplat v detailech. Jeho „Dynamický život“ je oslavou Adolfa Hitlera a jeho článek „Češi, Němci a židé“ je veřejným přitakáním, že židé jsou něco podivného, méněcenného, prostě je to článek odpovídající ideím Nové Evropy Adolfa Hitlera k otázkám Židů, článek, kdy je dávno známo, co byly norimberské zákony a kajkým zvěrstvům Německo přistoupilo. Oba články nikdy neměly být napsány.

Je nestoudné, že se najdou lidé, kteří chtějí tyto výtvory obhajovat a je ještě nestoudnější, že k vůli tomu zamořují veřejný prostor.

Nepíši těchto pár řádku k obraně Jiřího Ovčáčka či Miloše Zemana.

Píši je jako ukázku toho, jaké až šokující argumentace jsou havlistiští politici i novináři schopni.