Návrh na původně státní pohřeb pro Karla Gotta, dnes již ve zmírněné podobě pohřeb se státními poctami, rozlítil naše havlisty, disidenty či chvilkaře. Proud nejsprostších urážek a difamujících hodnocení ze strany našich „privilegovaných“ elit, zvyklých, že jen ony mají právo určovat, co je ve společnosti správné, a co naopak zavrženíhodné, neznal mezí. Asi nejhlubšího dna se dotkli Karel Schwarzenberg, Tomáš Halík, Miroslav Kalousek či psychiatr Radkin Honzák…

Nejvíc vytýkali Karlu Gottovi, že působil po celou dobu svého života, byl natolik mezi lidmi oblíbený, že si za čest pokládali všichni prezidenti, počínaje Ludvíkem Svobodou přes Gustava Husáka, Václava Havla, Václava Klause či Miloše Zemana, o premiérech, ministrech atd. nemluvě, stát o jeho přízeň. Byl milován před rokem 1989 i po něm.

Korunu dosavadní kritice havlistů či topkařů nasadil Pavel Rychetský, když prohlásil, že pokud si někdo zaslouží pohřeb se státními poctami, je to nepochybně právě Vlasta Chramostová, a mimo jiné se dovolával podpisu Charty 77.