Nesmírně krutý, bolestný rozval nastal i v bývalé Jugoslávii a dlužno dodat, že Západ často prosazoval takové zájmy, kdy šli katoličtí Chorvaté z jedné strany a islámští Albánci z Kosova z druhé strany proti pravoslavným Srbům. Dodnes je bývalá Jugoslávie plná napětí, nestrávených bolestí a nespravedlností. A humanitární bombardování Srbska ze strany USA a jeho spojenců je podle mnohých tím největším zločinem Západu v Evropě po roce 1989.
Přesto cosi pozitivního v mezinárodněprávní rovině tento akt násilí ujasnil.
Západ a USA vynaložil intenzivní úsilí, aby obhájil vyhlášení nezávislosti pouhým usnesením autonomního kosovského parlamentu, i při porušení svrchovanosti Srbska a podařilo se jim to. A dokonce jednoznačně.
Mezinárodní soud OSN na základě bodu 2 článku 1 Charty Organizace spojených národů s tím souhlasil a ve svém rozsudku z 22. července 2010 zmiňuje následující: „Žádný obecný zákaz jednostranného vyhlášení nezávislosti z praxe OSN nevyplývá“ – a dále: „Obecné mezinárodní právo neobsahuje žádný použitelný nástroj k zákazu vyhlášení nezávislosti.
Vyhlášení samostatné Kosovské republiky bylo shledáno právně nezávadným a bylo jen věcí jednotlivých zemí, zda tento fakt uznají či nikoliv.
Právo národa na sebeurčení je tak v mezinárodním právu chápáno absolutně a není nikterak omezitelné vnitřními předpisy. Připomínám, že toto právo bylo vyargumentováno k dokonalosti právě Západem, přesněji americkou administrativou. V Písemném memorandu USA ze 17. dubna 2009, předloženém témuž Mezinárodnímu soudu v souvislosti se slyšením ohledně Kosova, bylo jasně řečeno: „Deklarace nezávislosti mohou, a často se to stává, porušovat vnitřní legislativu. To však neznamená, že dochází k porušování mezinárodního práva“. Tečka.
Je to tedy jasné.
Jaký právem proto dnes Západ uznává vyhlášení nezávislosti Kosova a neuznává stejnou legitimitu pro Krym?
Zatímco při realizaci práva na sebeurčení v Kosovu byly kosovskými Albánci – namnoze organizovanými islámskými teroristy využívány drastické prostředky, včetně prodeje orgánů srbských zajatců, Krym dospěl k nezávislosti bez jediného výstřelu.
Obyvatelé Krymu slaví a dívají-li se na zkázu v Doněcku a Luhansku, chápu, že si váží každé dne života a radují se.
Proč vlastně o tom píši. Oddělení určitého území od stávajícího státu je sice dramatické, ale rozumné. Proč mají spolu žít národy a národnosti, když spolu žít nechtějí, ba dokonce se nenávidí.
A přijdou proto desítky dalších zemí, je to normální proces : Skotsko, Katalánsko si jistě svou touhu po nezávislosti znovu vyzkouší.
A řekl bych , že právě my Češi, kteří jsme se civilizovaně a kultivovaně rozešli se Slováky, bychom měli umět tyto procesy chápat.
A to je mimo jiné závěr k výročí vyhlášení nezávislosti Krymu na Ukrajině.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Vyvadil
