Ano, asi jsme před třemi roky mnozí tleskali, když Šlachta a Ištván rozjeli akci proti milence Petra Nečase a spol. To naše tleskání bylo to lidské. Nečas a jeho vláda byly nesmírně nenáviděné, mimo jiné i přítomností Miroslava Kalouska v pozici ministra financí a páchali zlo, byť nepochybně slaboučké například proti tomu, co nyní dělá pan Erdogan. Ten ovšem na rozdíl od Nečase je většinou svého národa milován.

Ty prvotní zprávy tehdy působily hrůzně: tuny zlata, zajištěné stamilióny, propojení na špičky organizovaného zločinu. Tleskali jsme.

Postupně nastávalo vystřízlivění a možná neradi jsme si přiznávali, že jde vlastně o typický produkt šlachtismu, tj. bombastických mediálních akcí, které ne zcela právně mohou obstát kombinované s autistickými právními pokusy Ivo Ištvána naroubovat na ty věci nějaký paragraf.

Nestoudnost těchto lidí dosáhla vrcholu, když nedávno vzápětí po běžném administrativním aktu, po kterém se volá už snad deset let, tj. spojení protikorupčního útvaru a útvaru proti organizovanému zločinu, olomoučtí státní zástupci projevovat snahu po stíhání policejního prezidenta.

Ten chlap je mi jinak naprosto ukradený a v kožené černé uniformě mi připomíná v lepším případě gestapáka, v zajímavějším pravidelného návštěvníka gay leder klubu.