Není sporu o tom, že ideovou základnou brutálního islamismu je přirozeně islám, který nepochybně není mírumilovným náboženstvím a byť jakékoliv náboženství dovede být základem nenávisti, násilí i masové brutality (vzpomeňme na 30. letou náboženskou válku mezi katolíky a protestanty v Evropě, kde zahynulo tuším 40% obyvatelstva v Evropě), islám evidentně mnohonásobně více než křesťanství má tuto nenávist zakódovanou ve svém učení.
Není ovšem zároveň sporu, že celý ten islámský džihád, počínaje kdysi podporou mudžahedínů v Afganistánu proti sekulární, pravda komunistické moci, přes války v Iráku a odstranění Sadáma Hussejna a novodobě ve válce USA a Západu proti Afganistánu, boji v Sýrii proti jistě autoritativnímu, ale sekulárnímu prezidentovi Asádovi, a fatální a naprosto neomluvitelné chybě v odstranění autoritativního vůdce Kadáfího, vedlo k totálnímu rozvratu relativního bezpečnostního uspořádání na severu Afriky. Blízký a střední východ je jedno ohnisko potencionálního islamistického nebezpečí.
A teď to konstatování: Za všemi těmito zhoubnými kroky jsou USA, Velká Británie a Francie a ostatní západní přicmrndávači.
Ale hlavní problém, proč nás všechny Západ mohl dostat do tohoto stavu je v tom, že svět po roce 1989 byl zmrzačený svou nevyvážeností. Zejména USA, ale i zmíněné země Evropy, které si namlouvaly, že jsou vojenskými velmocemi měly pocit, že mohou vše. A mohly. A slabé Jelcinovo Rusko se jim nemohlo postavit.
A tak se rozjela největší krize té části světa, ve které žijeme.
Každá nerovnováha ovšem, často bolestně směřuje k nastolení nové rovnováhy.
A tak se svět bohudík, i díky ukrajinské krizi, kterou Západ idiotsky vyvolal jako akci konečného zúčtování s Ruskem, během 2 let zásadně změnil.
Výsledkem je, že ne jistě v ekonomickém, ale geopolitickém určitě se Rusko za tyto dva roky vyšvihlo jako protiváha USA a spolu se svými spojenci jako mnohem silnější protiváha Západu.
Jak se říká: Kdo seje vítr, sklízí bouři.
Rusko se stalo za tyto poslední 2 roky neformálním a zčásti formalizovaným lídrem nezápadního a zčásti i protizápadního a hlavně protiamerického světa. Putin, který po své volbě prezidentem měl cca 60% podpory a setkával se s desetitisícovými protestními demonstracemi, díky primitivním západním útokům má dnes 90 % podpory u Rusů a zbytek nemají nějací liberálové, ale ještě ostřejší hoši jako je komunista Zjuganov a nacionalista Žirinovský.
Ale nejen to. Rusko upevnilo svou pozici nejen v rámci euroasijského svazu, ale zejména zemí BRICS, jehož členy jsou fakt rozvíjející se ekonomické špičky světa: Čína, Indie, Brazílie a ekonomicky nejvyspělejší stát Afriky Jižní Afrika. Zcela novým podmětem je i přijetí Pákistánu a Indie do Šangajské organizace spolupráce. USA zcela pohořely se svou politikou obratu k Asii.
To stále není všechno. Rusko získalo unikátní pozici v celém to složitém konfliktním arabském světě. Má partnerské vztahy s Iránem (a jen díky němu se mohl Obama vykázat dohodou o omezení jaderných aktivit), Saudskou Arábií, stojí se Sýrií, drží spolupráci s Tureckem, Egyptem, Libanonem a normální a korektní vztahy má i s Izraelem.
Kdo jiný to má?
Proč by ovšem dále zrovna Rusko?
To podstatné je, že mimo své území za poslední čtvrt století nevedlo žádné boje v arabském světě, nevyvolalo žádnou válku a nevyvolává masovou nenávist islamistů.
Na rozdíl od USA, ale západních států jako celku, je snad ještě důležitější je, že v posledním čtvrt století, kdy Západ těkavě podporoval tu jednu, tu druhou islamistickou větev, jak se mu to právě v daném okamžiku účelově hodilo, Rusko nepodporovalo žádnou a jediné k čemu trvale směřovalo byl smír a dodržování zásady nevměšování.
Zatímco z rukou USA, Velké Británie či Francie tečou tisíce hektolitrů krve, Rusko, s výjimkou zjevných teroristů v Čečensku jedinkrát za poslední čtvrt století vojensky nezasahovalo.
Nic proti tomu, že Cameron chce bojovat proti islámskému státu, ale dodnes je jiný jeho předchůdce v úřadu premiéra vyšetřován za válku v Iráku, která podle renomovaných britských institucí odstartovala nejen rozpad Iráku a Sýrie, ale byla personálně hlavním zdrojem nových džihadistů z bývalých elitních a sekulárních vojáků Sadáma Hussajna.
Obama a možná i korektně ví, že jakékoliv vojenské zásahy ze strany USA jen způsobily zlo a věřím, že dodnes nemůže odpustit dračici Clintonové, že ho donutila připojit se k zásahu v Libyii. USA morálně jsou posledními, kdo by mohlo v čele takové aliance být. Zbraně mají, peníze mají, ale nemají legitimitu, protože jsou hlavní příčinou rozmachu islamismu ve světě.
Rusko na rozdíl od naší země, má ovšem v čele prezidenta, který, ač dnes hluboce věřící, vidí věci dialekticky v souvislostech a neplácá nesmysly, že proti uprchlíkům z islámských zemích, kteří by přešli naši hranici, by vzal zbraň a střílel je.
Proto má Putin 90% a Zeman pod 50%. A to jen proto, že na něho útočí havlisté. Kdyby ho nechali na pokoji, má ke 30 %.
Putin se musí dnes a denně se střetávat sofistikovaně proti Západu, ale zároveň musí řídit nejen svou zemi, ale stále více napomáhat světu k rozumnějšímu uspořádání.
Má-li v zemi 30 miliónů muslimů, nemůže je – jak by to chtěl dělat Zeman, Konvička či Okamura a spol. – vystřílet či zplynovat. Musí 95% z nich zavázat akceptací jejich legitimních představ (které u nás by nepochybně vyvolaly davové šílenství – ale pozor my v Rusku nežijeme) A samozřejmě 5- 10 % z nich logicky trvale sledovat a být připraven pro maximální represi. Jinak to nejde.
Když si vzpomeneme na válku v Čečensku, kterou tehdy podporovali všichni havlisté a samozřejmě novináři typu Petry Procházkové či Jaromíra Štětiny, ačkoliv šlo o stejné brutální vrahy, jaké tvoří dnes islámský stát, musíme respektovat, že jistě nesmírně autoritativní prezident Kadyrov, zcela jistě tvrdou rukou, ale to jinak v islámském světě ani nelze, vytvořil pro Rusko naprosto loajální islámskou součást, kde Putin dostává 100%, teroristé jsou okamžitě likvidováni a udržován na islámské poměry téměř dokonalý klid.
Vůdcem celosvětové aliance proti „islámskému státu“ nemůže být nikdo jiný než Putinovo Rusko.
Bude mít mnoho úkolů.
V prvé řadě bude zapotřebí prosadit, aby se na celosvětové úrovni definovalo, kdo je islamistická skupina. Situace, kdy USA po dvou letech mění své podpory jednotlivým džihádistickým skupinám, Saudská Arábie podporuje jednu a Irán druhou a Turecko to střídá ze dne na den, je neudržitelná.
Rusko podporuje legálně zvolené režimy od Saudů, po Asada, od Turecka, přes Irán po Izrael. A nepodporuje žádnou z islamistických uskupení, ať jsou odkudkoliv.
Dnes i naši lidé žijí uprchlíky, ale zároveň v podtónu je jasné, že jde o obavu z islamistů.
Začněme od základu a základ je v řešení problému islámského státu a jeho pacifikace.
Řešení jistě nepřinese Obama či Cameron, tím méně Miloš Zeman či okamurovci.
Tak jako Sovětský svaz kdysi zachránil svět před fašistickým Německem, je dnes Rusko jediným možným hlavním lídrem, kterému se může podařit „islámský stát“ rozdrtit.
Nikdo jiný na to nemá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
