I tehdy v Německu i nyní v Turecku směřovala vzpoura proti diktátorovi, který na počátku byl zcela regulérně zvolen demokratickým mechanismem.

I tehdy i nyní, se oni diktátoři (Hitler či Erdogan) opírali o monolitní nedemokratickou ideologii, tehdy nacismus, dnes islamismus.

Ne časově přesně, ale jak nacistický režim Adolfa Hitlera, tak islamistický režim Recepa Tayyipa Erdogana byl podporován Západem jako účinný byť diskutabilní spojenec proti Rusku…

A dříve či později Západ na tento postoj doplatil.

Tak jako nyní fanatické davy provolávají slávu Erdoganovi, tak kdysi fanatické davy provolávaly slávu Hitlerovi. Tehdy i nyní se to vydávalo za projev demokratické podpory lidu a není od věci nevidět, že například i britská královská rodina po určitou dobu měla k panu Hitlerovi velice vřelý vztah.